1/1993
Sb.
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České
národní rady
ze dne
16. prosince 1992
ÚSTAVA
ČESKÉ REPUBLIKY
ve znění
Ústavního zákona č. 347/1997 Sb., Ústavního
zákona č. 300/2000 Sb., Ústavního zákona č.
395/2001 Sb.,
Ústavního zákona č. 448/2001 Sb.
a Ústavního zákona č. 515/2002 Sb.
Česká
národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
My,
občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase
obnovy samostatného českého státu,
věrni
všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti
československé,
odhodláni
budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot
lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří
jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako
svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách
občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni
společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni
řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím
svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ
USTANOVENÍ
(1) Česká
republika je svrchovaný jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k
právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni
vyplývají z mezinárodního práva.
Čl. 2
(1) Lid je
zdrojem veškeré moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů státní moci
zákonodárné, výkonné a soudní.
(2)
Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3)
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a
způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý
občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co
zákon neukládá.
Čl. 3
Součástí
ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Čl. 4
Základní
práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Čl. 5
Politický
systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických
stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako
prostředek k prosazování svých zájmů.
Čl. 6
Politická
rozhodnutí vycházející z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.
Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Čl. 7
Stát dbá
o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Čl. 8
Zaručuje se
samospráva územních samosprávných celků.
Čl. 9
(1)
Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna
podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3)
Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů
demokratického státu.
Čl. 10
Vyhlášené
mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je
Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní
smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl. 10a
(1)
Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky
přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K
ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu
Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu
daného v referendu.
Čl. 10b
(1) Vláda
pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky
vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo
instituci uvedené v čl. 10a.
(2)
Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní
organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.
(3) Zákon
o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit
výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.
Čl. 11
Území
České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen
ústavním zákonem.
Čl. 12
(1) Nabývání
a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
(2) Nikdo
nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
Čl. 13
Hlavním
městem České republiky je Praha.
Čl. 14
(1)
Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy,
státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
(2)
Státní symboly a jejich používání upraví zákon.
HLAVA DRUHÁ
MOC
ZÁKONODÁRNÁ
(1)
Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2)
Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Čl. 16
(1)
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.
(2) Senát
má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí
třetina senátorů.
Čl. 17
(1) Volby
do obou komor se konají ve lhůtě počítající třicátým dnem před uplynutím
volebního období a končící dnem jeho uplynutí.
(2)
Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po
jejím rozpuštění.
Čl. 18
(1) Volby
do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení.
(2) Volby
do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého
volebního práva, podle zásad většinového systému.
(3) Právo
volit má každý občan České republiky, který dovršil věku 18 let.
Čl. 19
(1) Do
Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo
volit a dosáhl věku 21 let.
(2) Do
Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a
dosáhl věku 40 let.
(3)
Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
Čl. 20
Další
podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu
stanoví zákon.
Čl. 21
Nikdo
nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Čl. 22
(1) S
funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky,
funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.
(2) Dnem,
kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se
ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo
senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Čl. 23
(1) Poslanec
složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.
(2)
Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
(3) Slib
poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že
budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu
vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Čl. 24
Poslanec
nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi
komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak
způsobem stanoveným zákonem.
Čl. 25
Mandát
poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Čl. 26
Poslanci
a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou
přitom vázáni žádnými příkazy.
Čl. 27
(1) Poslance
ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu
nebo jejich orgánech.
(2) Za
projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze
poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen
disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
(3) Za
přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory,
jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4)
Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je
členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5)
Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného
činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit
předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24
hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán
povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o
přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Čl. 28
Poslanec
i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v
souvislosti s výkonem mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo
senátorem.
Čl. 29
(1)
Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké
sněmovny.
(2) Senát
volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.
Čl. 30
(1) Pro
vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací
komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.
(2)
Řízení před komisí upraví zákon.
Čl. 31
(1)
Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.
(2)
Činnost výborů a komisí upraví zákon.
Čl. 32
Poslanec
nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou
Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací
komise nebo komisí.
Čl. 33
(1)
Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná
opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí
zákona.
(2) Senátu
však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu,
státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3)
Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4)
Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda senátu, prezident republiky a
předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5)
Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první
schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.
Čl. 34
(1)
Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident
republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb;
neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.
(2)
Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být
zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.
(3) V
době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo Senátu svolat komoru
ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to
prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina členů komory.
(4)
Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím
rozpuštěním.
Čl. 35
(1)
Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž
předsedou byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké
sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců
o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po
dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří
měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv
byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2)
Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením volebního
období.
Čl. 36
Schůze
komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených
zákonem.
Čl. 37
(1)
Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny.
(2) Pro
jednání společné schůze platí jednací řád Poslanecké sněmovny.
Čl. 38
(1) Člen
vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se
mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Člen
vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na základě
jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise,
kde však se člen vlády může dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem
vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast.
Čl. 39
(1)
Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých
členů.
(2) K
přijetí usnesení komory je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo
senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K
přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s
vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s
pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k
přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní
organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.
(4) K
přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v
čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a
třípětinové většiny přítomných senátorů.
Čl. 40
K přijetí
volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož
i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen
Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Čl. 41
(1)
Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh
zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo
vyššího územního samosprávného celku.
Čl. 42
(1) Návrh
zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda.
(2) Tyto
návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.
Čl. 43
(1) Parlament
rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo
je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2)
Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní
organizace, jíž je Česká republika členem.
(3)
Parlament vyslovuje souhlas
a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České
republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na
území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí
vyhrazena vládě.
(4) Vláda
rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky
a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle
na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí
mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem
přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních
pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
(5) Vláda
dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky
nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na
vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil
jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.
(6) O
rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory
Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády
postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou
všech členů komory.
Čl. 44
(1) Vláda
má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2)
Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen,
platí, že se vyjádřila kladně.
(3) Vláda
je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního
návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost
o vyslovení důvěry.
Čl. 45
Návrh zákona,
se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna
Senátu bez zbytečného odkladu.
Čl. 46
(1) Senát
projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.
(2) Senát
svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně
s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.
(3)
Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh
zákona přijat.
Čl. 47
(1)
Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu.
Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech
poslanců.
(2)
Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy,
hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením
je návrh zákona přijat.
(3)
Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném
Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen
Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou
všech poslanců.
(4)
Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného návrhu
zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.
Čl. 48
Jestliže
Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona
přijat.
Čl. 49
K
ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v
mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena
zákonu,
je třeba
souhlasu obou komor Parlamentu.
Čl. 50
(1)
Prezident republiky má vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s
odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2) O
vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou
přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční
většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Čl. 51
Přijaté
zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda
vlády.
Čl. 52
(1) K
platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2)
Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.
Čl. 53
(1) Každý
poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich
působnosti.
(2)
Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne
jejího podání.
HLAVA TŘETÍ
MOC
VÝKONNÁ
Prezident
republiky
(1) Prezident
je hlavou státu.
(2)
Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.
(3)
Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Čl. 55
Prezident
republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá
pět let a začíná dnem složení slibu.
Čl. 56
Volby se
koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta
republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti
dnů.
Čl. 57
(1)
Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.
(2) Nikdo
nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Čl. 58
(1)
Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů.
(2) Prezidentem
republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech
poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.
(3)
Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech
senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.
(4) Do
druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké
sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu.
(5) Je-li
více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně,
nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou
se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát,
který takto získal nejvyšší počet hlasů.
(6)
Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců
i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.
(7)
Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů
třetí kolo volby,v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal
nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
(8)
Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.
Čl. 59
(1)
Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na
společné schůzi obou komor.
(2) Slib prezidenta
republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu
zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu
zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Čl. 60
Odmítne-li
prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na
něho, jako by nebyl zvolen.
Čl. 61
Prezident
republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
Čl. 62
Prezident
republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich
demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou
odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu
a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy
Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem,
nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm
nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s
výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího
kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní
banky,
l) vyhlašuje referendum o přistoupení České
republiky k Evropské unii a jeho výsledek.
Čl. 63
(1)
Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy;
sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na
její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem odzbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do
Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání,
nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi
republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním
zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3)
Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své
platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za
rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo
jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Čl. 64
(1)
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich
výborů a komisí. Udělí mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2)
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a
jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které
patří do jejich působnosti.
Čl. 65
(1)
Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek
nebo jiný správní delikt.
(2)
Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na
základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a
způsobilosti jej znovu nabýt.
(3)
Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta
republiky je navždy vyloučeno.
Čl. 66
Uvolní-li
se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo
nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných
důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší
výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j), čl. 63
odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy
předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí
prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a), b), c), d), e), k), l);
uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna
rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.
Vláda
(1) Vláda
je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda
se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.
Čl. 68
(1) Vláda
je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu
vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a
pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda
předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá
ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud
nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle
odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké
sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy
Poslanecké sněmovny.
(5) V
ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy
vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Čl. 69
(1) Člen
vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
(2) Slib
člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu
zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že
budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.".
Čl. 70
Člen
vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce.
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 71
Vláda
může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
Čl. 72
(1)
Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(2) Návrh
na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán
písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu
nadpoloviční většiny všech poslanců.
Čl. 73
(1)
Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové
vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy
vlády.
(2) Vláda
podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení
důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po
ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li
vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
Čl. 74
Prezident
republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
Čl. 75
Prezident
republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.
Čl. 76
(1) Vláda
rozhoduje ve sboru.
(2) K
přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích
členů.
Čl. 77
(1)
Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím
jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými
zákony.
(2)
Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.
Čl. 78
K
provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení
podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.
Čl. 79
(1)
Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze
zákonem.
(2)
Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech
upravuje zákon.
(3)
Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a
v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Čl. 80
(1)
Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i
další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení
a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.
HLAVA ČTVRTÁ
MOC
SOUDNÍ
Soudní
moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Čl. 82
(1) Soudci
jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2)
Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky
vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3)
Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu
ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími
činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní
soud
Ústavní soud
je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Čl. 84
(1)
Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.
(2)
Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
(3)
Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný
do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v
právnickém povolání.
Čl. 85
(1)
Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá
své funkce.
(2) Slib
soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu
chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se
ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a
nestranně.".
(3)
Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho,
jako by nebyl jmenován.
Čl. 86
(1)
Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li
Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(2)
Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného
činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned
oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení
souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit.
Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání
s konečnou platností.
(3)
Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se
dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být
soudcem Ústavního soudu.
Čl. 87
(1)
Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich
jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy
proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému
rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních
práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci
ověření volby poslance nebo senátora,
f) o pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o
neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu
republiky podle čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení
usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení
rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je
nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické
strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s
ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a
orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
l) o opravném prostředku proti rozhodnutí
prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské
unii nevyhlásí,
m) o tom, zda postup při provádění referenda o
přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o
referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k
jeho provedení.
(2)
Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl.
49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního
soudu nemůže být smlouva ratifikována.
(3) Zákon
může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li
v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a
orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
Čl. 88
(1) Zákon
stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a
další pravidla o řízení před Ústavním soudem.
(2)
Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem
a zákonem podle odstavce 1.
Čl. 89
(1)
Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným
zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.
(2)
Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
(3)
Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad
mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než
bude nesoulad odstraněn.
Soudy
Soudy
jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly
ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čl. 91
(1)
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a
okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2)
Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Čl. 92
Nejvyšší
soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudců s
výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní
soud.
Čl. 93
(1)
Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své
funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem
může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání.
Další předpoklady a postup stanoví zákon.
Čl. 94
(1) Zákon
stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V
ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
(2) Zákon
může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů
podílejí vedle soudců i další občané.
Čl. 95
(1)
Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je
součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se
zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2)
Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v
rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
Čl. 96
(1)
Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2)
Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se
vyhlašuje vždy veřejně.
HLAVA PÁTÁ
NEJVYŠŠÍ
KONTROLNÍ ÚŘAD
(1) Nejvyšší
kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním
majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2)
Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident
republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3)
Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA ŠESTÁ
ČESKÁ
NÁRODNÍ BANKA
(1) Česká
národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou
stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.
(2)
Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA SEDMÁ
ÚZEMNÍ
SAMOSPRÁVA
Česká
republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky,
a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.
Čl. 100
(1)
Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo
na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.
(2) Obec
je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
(3)
Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.
Čl. 101
(1) Obec
je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2) Vyšší
územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.
(3)
Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít
vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(4) Stát
může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to
ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Čl. 102
(1)
Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva.
(2)
Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se
vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.
Čl. 103
vypuštěn
Čl. 104
(1)
Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.
(2)
Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem
svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.
(3)
Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.
Čl. 105
Výkon
státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.
HLAVA OSMÁ
PŘECHODNÁ
A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
(1) Dnem
účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž
volební období skončí dnem 6.června 1996.
(2) Do doby
zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní
Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti
tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.
(3)
Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle
odstavce 2.
(4) Do
přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách podle
jednacího řádu České národní rady.
Čl. 107
(1) Zákon
o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu
určí třetina senátorů, jejichž volební období bude dvouleté, a třetina
senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté.
(2)
Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději
třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý den po dni
voleb.
Čl. 108
Vláda
České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci ke
dni účinnosti Ústavy se považuje za vládu jmenovanou podle této Ústavy.
Čl. 109
Do doby
zřízení státního zastupitelství vykonává jeho funkce prokuratura České
republiky.
Čl. 110
Do
31.prosince 1993 tvoří soustavu soudů též vojenské soudy.
Čl. 111
Soudci
všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce ke dni nabytí účinnosti
této Ústavy se považují za soudce jmenované podle Ústavy České republiky.
Čl. 112
(1)
Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních lidských
práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony
Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění
Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní
hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6.červnu
1992.
(2)
Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní
zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady
č.67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.
(3)
Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této
Ústavy mají sílu zákona.
Čl. 113
Tato
Ústava nabývá účinnosti dnem 1.ledna 1993.
Uhde v.r.
Klaus v.r.