ZÁKON
Č. 40/1964 SB.
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
ve
znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb.,
zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb.,
zákona
č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č.
509/1991 Sb.,
v
úplném znění zákona č. 47/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994
Sb., zákona č. 104/1995 Sb.,
zákona
č. 118/1995 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č.
227/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb.,
zákona
č. 165/1998 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č.
103/2000 Sb., zákona č. 159/1999 Sb.,
zákona
č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č.
317/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb.,
zákona
č. 125/2002 Sb., zákona č. 135/2002 Sb., zákona č. 136/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., nálezu č. 476/2002 Sb.,
zákona
č. 88/2003 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zapracované
novely vyplývající z nálezu č. 278/2004 Sb.,
zákona
č. 480/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č.
56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb.,
zákona
č. 107/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 315/2006
Sb.
a
zákona č. 443/2006 Sb.
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
Federální
shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA
PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ
VZTAHY A JEJICH OCHRANA
§
1
(1)
Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod,
zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.
(2) Občanský
zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové
vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na
ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.
(3)
Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní
zákony.
§
2
(1)
Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s
nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje.
(2) V
občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.
(3)
Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit
dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z
povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
§
3
(1)
Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez
právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v
rozporu s dobrými mravy.
(2)
Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to,
aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby
případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.
§
4
Proti
tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k
tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud.
§
5
Došlo-li
ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného
orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl
obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.
§
6
Jestliže
hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen,
přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.
HLAVA
DRUHÁ
ÚČASTNÍCI
OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Oddíl
první
Fyzické
osoby
§
7
(1)
Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto
způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.
(2)
Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem,
soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou
soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem
okolnostem usoudit, že již nežije.
§
8
(1)
Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe
povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí.
(2)
Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se
zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí
ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.
§
9
Nezletilí
mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou
přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
§
10
(1)
Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není
vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.
(2)
Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro
nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je
schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům
omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3)
Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo
odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
Ochrana
osobnosti
§
11
Fyzická
osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti
a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
§
12
(1)
Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové
záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být
pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2)
Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové
snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3)
Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení
fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a
umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství.
Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
§
13
(1)
Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných
zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto
zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2)
Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména
proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její
vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy
v penězích.
(3)
Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé
újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
§
14
Zrušen
§
15
Po
smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu
nebo partnerovi a dětem, a není-li jich,
jejím rodičům.
§
16
Kdo
neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni
podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
§
17
Zrušen
Oddíl
druhý
Právnické
osoby
§
18
(1)
Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.
(2)
Právnickými osobami jsou
a)
sdružení fyzických nebo právnických
osob,
b)
účelová sdružení majetku,
c)
jednotky územní samosprávy,
d)
jiné subjekty, o kterých to stanoví
zákon.
§
19
(1)
Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2)
Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do
jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik
jinak.
§
19a
(1)
Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen
zákonem.
(2)
Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem
určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu
do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
§
19b
(1)
Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení.
(2)
Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby
se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné
se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v
penězích.
(3)
Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické
osoby.
§
19c
(1)
Při zřízení právnické osoby musí být určeno její sídlo.
(2) Sídlo
musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde
je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat.
(3)
Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může
se každý dovolat i jejího skutečného sídla.
(4)
Sídlo právnické osoby může být v bytě pouze v případě, že je to slučitelné s
jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti.
(5) U
právnické osoby zapsané do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku postačí,
pokud její zakladatelský dokument uvede namísto adresy sídla jen obec, kde je
její sídlo. K zápisu do tohoto rejstříku však musí ohlásit plnou adresu svého
sídla.
§
20
(1)
Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni
smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární
orgány).
(2)
Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo
členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je
to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své
oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon
týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o
kterém druhý účastník nemohl vědět.
§
20a
(1)
Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro
který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2)
Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném
rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony
nestanoví jinak.
(3)
Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění
nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4)
Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně
použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících
tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.
§
20b až 20e
zrušeny
Zájmová
sdružení právnických osob
§
20f
K
ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet
zájmová sdružení právnických osob (dále jen "sdružení").
§
20g
K
založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená
zakladateli nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O
založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam
zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla)
a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být
přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdružení, jež schválí
zakladatelé nebo ustavující schůze.
§
20h
(1)
Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu
majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány
sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s
jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský
příspěvek.
(2)
Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy určí
způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.
§
20i
(1)
Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých
povinností.
(2)
Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení vedeného u
krajského úřadu příslušného podle sídla
sdružení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdružení, předmět jeho
činnosti, orgány, kterými sdružení jedná, a jméno a adresa trvalého pobytu osob
vykonávajících jejich působnost.
(3) K
návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o
ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná
zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.
§
20j
(1)
Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení nepřechází
na právního nástupce.
(2)
Sdružení zaniká výmazem z registrace.
§
21
Pokud
je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.
HLAVA
TŘETÍ
ZASTOUPENÍ
§
22
(1)
Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení
vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2)
Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který
jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
§
23
Zastoupení
vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení)
anebo na základě dohody o plné moci.
§
24
Zástupce
musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to
právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů
dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
§
25
zrušen
Zákonné
zastoupení
§
26
Pokud
nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní
zástupci.
§
27
(1)
Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným
zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k
právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu
omezena, je soudem ustanovený opatrovník.
(3)
Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba,
která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem
orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat
svým jménem (§ 18 odst. 1).
§
28
Jestliže
zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a
nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
§
29
Soud
může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám, jestliže je to
třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek
může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného
důvodu.
§
30
Dojde-li
ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného nebo ke střetnutí
zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem, ustanoví soud
zvláštního zástupce.
Zastoupení
na základě plné moci
§
31
(1)
Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou.
Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah
zmocněncova oprávnění.
(2)
Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele
statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.
(3)
Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci
udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.
(4)
Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc
udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen
určitého právního úkonu.
§ 32
(1)
Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná
vlastním jménem.
(2)
Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou
tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají
z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám,
vůči kterým zmocněnec jednal.
(3)
Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité
okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých
se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré
víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.
§
33
(1)
Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel
vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se
kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o
překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
(2)
Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo
jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže
ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu
schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné
moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění
závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním.
(3)
Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o
nedostatku plné moci věděla.
§
33a
(1) Zmocněnec
je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele,
a)
je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
b)
je-li zmocněncem právnická osoba.
(2) Z
právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.
§
33b
(1)
Plná moc zanikne
a)
provedením úkonu, na který byla omezena,
b)
je-li odvolána zmocnitelem,
c)
je-li vypovězena zmocněncem,
d)
zemře-li zmocněnec.
(2)
Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Zánikem právnické osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc
jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.
(3)
Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.
(4)
Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony účinky,
jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže dovolávat
ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.
(5)
Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na určité úkony,
může se vůči ní dovolávat odvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto odvolání
před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto
odvolání věděla.
(6)
Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen
učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce
neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky,
jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel
nebo jeho právní nástupci.
HLAVA
ČTVRTÁ
PRÁVNÍ
ÚKONY
§
34
Právní
úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv
nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
§
35
(1)
Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně
nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník
projevit.
(2)
Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového
vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li
tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3)
Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich
vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon
učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.
§
36
(1)
Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K
podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se
nepřihlíží.
(2)
Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky
úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda
následky již nastalé pominou.
(3)
Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění
záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K
splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně účastník, který
neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na prospěch.
(5)
Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že
podmínka je odkládací.
§
37
(1)
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je
neplatný.
(2)
Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
(3)
Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam
nepochybný.
§
38
(1)
Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním
úkonům.
(2)
Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí
k tomuto právnímu úkonu neschopnou.
§
39
Neplatný
je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází
anebo se příčí dobrým mravům.
§
40
(1)
Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda
účastníků, je neplatný.
(2)
Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.
(3)
Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní
úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní
předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v
případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými
prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.
(4)
Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem
nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a
určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K
písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu.
Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost
seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních
pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný
vlastnoručně listinu podepsat.
§
40a
Jde-li
o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, 140, § 145
odst. 2, § 479, 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se
právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti
právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám
způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje
dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním
předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto
předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.
§
41
Vztahuje-li
se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část,
pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k
němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
§
41a
(1)
Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze
se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.
(2)
Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon,
odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti.
Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který
jej považoval za nezastřený.
§
42
Vznikne-li
pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto
zákona o odpovědnosti za škodu.
§
42a
Odporovatelnost
(1)
Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud
zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně
neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho
odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
(2)
Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech
letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně
znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v
posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117),
nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou
případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při
náležité pečlivosti nemohla poznat.
(3)
Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl
právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka
prospěch.
(4)
Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud,
že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným
právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na
náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.
Smlouvy
§
43
Účastníci
jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by
mohlo vést ke vzniku rozporů.
Návrh
na uzavření smlouvy
§
43a
(1)
Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým
osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže
je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě
jeho přijetí.
(2)
Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je
neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které
je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3)
Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde
osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu.
(4)
Návrh nemůže být odvolán
a)
během lhůty, která je v něm
stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před
uplynutím této lhůty nebo
b)
je-li v něm vyjádřena
neodvolatelnost.
§
43b
(1)
Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká
a)
uplynutím lhůty, která v něm byla
určena pro přijetí,
b)
uplynutím přiměřené doby s
přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které
navrhovatel použil pro zaslání návrhu, nebo
c)
dojitím projevu o odmítnutí návrhu
navrhovateli.
(2) Ústní
návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného.
(3)
Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná běžet od
okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v
něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce.
Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo
jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy
návrh dojde osobě, které je určen.
Přijetí
návrhu
§
43c
(1)
Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné
jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření
souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže
odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3)
Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom
bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním
zprávy.
(4)
Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí návrhu, vyplývá,
že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby
jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného
přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh
určen, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.
§
44
(1)
Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá
účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.
(2)
Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je
odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď,
jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi
nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3)
Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem
navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou
smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.
§
45
(1)
Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.
(2)
Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil nebo
jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení o
omylu (§ 49a).
§
46
(1)
Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy,
pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
(2)
Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k
jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být
projevy účastníků na téže listině.
§
47
(1)
Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu,
je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2)
Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle
odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
§
48
(1)
Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno
nebo účastníky dohodnuto.
(2)
Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem
stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
§
49
Účastník,
který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od
smlouvy odstoupit.
§
49a
Právní
úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze
skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní
úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž
neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce
právní úkon neplatným nečiní.
§
50
(1)
Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.
(2)
Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je tato osoba
ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas. Dlužník má proti ní
tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li se tato osoba
svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, že v tomto případě má být
plněno tomu, s nímž dlužník smlouvu uzavřel.
(3)
Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli;
právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí,
nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas odepřela.
§
50a
(1)
Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí
se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
(2)
Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat
u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na
náhradu škody tím není dotčeno.
(3)
Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku
vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva
byla uzavřena.
§
50b
Ustanovení
§ 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah
smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má
platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.
§
51
Účastníci
mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však
nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
§
51a
Tato
hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu spotřebitele ve
spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských
smluv.
HLAVA
PÁTÁ
SPOTŘEBITELSKÉ
SMLOUVY
§
52
(1)
Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné
smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé
straně dodavatel.
(2)
Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své
obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
(3) Spotřebitelem
je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní
nebo jiné podnikatelské činnosti.
§
53
(1)
Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které
umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran.
Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný
tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog,
telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací
přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon
s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní
obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet.
(2)
Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být
použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s
předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické
telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické
rozesílání elektronické pošty. Použitím těchto prostředků komunikace na dálku
nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady.
(3)
Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace
nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených v
této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona.
Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s
přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo
spotřebitelů.
(4)
Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být
spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména
tyto informace:
a)
obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo
právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž
adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li
zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně
spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu
pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické
pošty,
b)
údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu
povolování,
c)
název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,
d)
cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech
daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,
e)
náklady na dodání,
f)
způsob platby, dodání nebo plnění,
g)
poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8,
h)
náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,
i)
doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.
K
informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup;
nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací podle § 53 odst.
7.
(5)
Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace
na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace
na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy
výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.
Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s
nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit.
(6)
Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však
před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace:
a)
obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a
bydliště v případě fyzické osoby,
b)
informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,
c)
informace o službách po prodeji a o zárukách,
d)
podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je
delší než 1 rok.
(7)
Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má
spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv
sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal
spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným
způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3
měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím
průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta
čtrnáctidenní.
(8)
Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže
spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv
a)
na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato
před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,
b)
na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu
nezávisle na vůli dodavatele,
c)
na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož
i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,
d)
na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li
spotřebitel jejich originální obal,
e)
na dodávku novin, periodik a časopisů,
f)
spočívajících ve hře nebo loterii.
(9)
Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel
povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět.
(10)
Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má
dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s
vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené
finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.
§
53a
(1)
Při použití elektronických prostředků
musí být součástí návrhu kromě informací podle § 53 odst. 3 rovněž
informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda
je přístupná, informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření
smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o
možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním
objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo
které dobrovolně dodržuje, a jejich přístupnosti při použití elektronických
prostředků; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo
obdobnou individuální komunikací.
(2)
Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků
spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v ní obsažené, které
do objednávky vložil; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty
nebo obdobnou individuální komunikací.
(3)
Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve
formě, která umožňuje archivaci a reprodukci.
(4)
Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7 obdobně.
§
54
Ustanovení
o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a se nevztahují na
smlouvy
a)
o finančních službách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 až 3 a 5 a § 53a se na
tyto smlouvy použijí,
b)
uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních
provozoven,
c)
uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím
veřejných telefonů,
d)
uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k
nemovitosti, s výjimkou nájmu,
e)
uzavírané na základě dražeb,
f)
na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými
doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,
g)
o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel
poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.
Smlouvy
o finančních službách uzavírané na dálku
(1)
Smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku
upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních,
úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění,
smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se
obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že
za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy
považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první
věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky,
devizové místo, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní
nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací
makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond,
investiční společnost, investiční fond, organizátor mimoburzovního trhu nebo
investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem
podnikání.
(2)
Jsou-li pro uzavření smlouvy o finančních službách použity prostředky
komunikace na dálku uvedené v § 53 odst. 1, které umožňují uzavřít smlouvu bez
současné fyzické přítomnosti dodavatele a spotřebitele (dále jen "smlouva
o finančních službách uzavíraná na dálku"), je dodavatel povinen splnit
povinnosti uvedené v § 54b až 54d. Některé povinnosti při uzavírání smluv o
pojistných službách uzavíraných na dálku jsou upraveny odchylně ve zvláštním
právním předpise.
(3) U
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, na základě které jsou činěny
operace stejné nebo obdobné povahy, se ustanovení § 54b až 54d na tyto operace
nevztahují. Uzavírají-li stejné smluvní strany, které spolu uzavřely smlouvu o
finančních službách uzavíranou na dálku, další navazující smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku stejné nebo obdobné povahy, nepoužijí se na tyto
navazující smlouvy ustanovení § 54b odst. 2 až 6; to neplatí v případě, kdy od
uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok.
(4)
Pro účely smluv o finančních službách uzavíraných na dálku se rozumí
a)
provozovatelem prostředku komunikace na dálku fyzická nebo právnická osoba,
jejíž podnikatelská činnost zahrnuje zpřístupňování jednoho nebo více
prostředků komunikace na dálku dodavatelům,
b)
trvalým nosičem dat jakýkoli předmět, který umožňuje spotřebiteli uchování
informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou
účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v
nezměněné podobě,
c)
spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné
podnikatelské činnosti.
Poskytování
informací
(1)
Spotřebiteli musí být při jednání prostřednictvím některého z prostředků
komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku poskytnuty informace o dodavateli, o
poskytované finanční službě, o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku
a o možných způsobech mimosoudního řešení sporů nebo možných náhradách z
garančních fondů.
(2)
Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o
dodavateli:
a)
obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu
bylo přiděleno, dodavatele,
b)
hlavní předmět podnikání dodavatele,
c)
sídlo dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště dodavatele, který
je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi
spotřebitelem a dodavatelem,
d)
obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu
bylo přiděleno, zástupce dodavatele v České republice, jestliže takový zástupce
existuje (dále jen "zástupce dodavatele"),
e)
sídlo zástupce dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště zástupce
dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam
pro vztah mezi spotřebitelem a zástupcem dodavatele,
f)
obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zprostředkovatele uzavření smlouvy
o finančních službách uzavírané na dálku s dodavatelem (dále jen
"zprostředkovatel"), a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno,
pokud s takovýmto zprostředkovatelem spotřebitel jedná,
g)
titul, na základě kterého zprostředkovatel se spotřebitelem jedná,
h)
sídlo zprostředkovatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
zprostředkovatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají
význam pro vztah mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem,
i)
informace o tom, zda je dodavatel registrován v obchodním nebo jiném obdobném
rejstříku a pokud je dodavatel registrován, pak informace o jeho registračním
čísle nebo jiném odpovídajícím prostředku identifikace dodavatele v takovém
rejstříku,
j)
název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního dozoru nad
činností dodavatele, pokud dodavatel podniká na základě povolení.
(3)
Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o
poskytované finanční službě:
a)
název a hlavní charakteristiky poskytované služby,
b)
celková cena poskytované služby pro spotřebitele včetně všech poplatků, daní
placených prostřednictvím dodavatele a jiných souvisejících nákladů; nelze-li
přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré informace o způsobu výpočtu
konečné ceny umožňující spotřebiteli ověřit si konečnou cenu,
c)
možná rizika mimo kontrolu dodavatele spojená s poskytovanou finanční službou,
včetně případného upozornění, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích,
d)
existence dalších daní nebo nákladů, které nejsou hrazeny prostřednictvím
dodavatele nebo jím nejsou vybírány,
e)
případná omezení období, po které zůstávají poskytnuté informace v platnosti,
f)
možné způsoby placení za poskytnutou službu a způsob poskytnutí služby,
g)
případné dodatečné náklady pro spotřebitele za použití prostředků komunikace na
dálku, pokud jsou dodavatelem účtovány.
(4)
Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o
smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku:
a)
o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle § 54c odst. 1, zejména o
lhůtách k jeho uplatnění, podmínkách jeho uplatnění, částce, jejíž zaplacení
může být na spotřebiteli požadováno podle § 54c odst. 6, a informace o
důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,
b)
o minimální době trvání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku v
případě trvajícího nebo opakovaného poskytování finančních služeb,
c)
o právu dodavatele nebo spotřebitele na předčasné nebo jednostranné ukončení
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku na základě smluvních podmínek,
včetně případných smluvních pokut,
d)
praktické pokyny pro uplatnění práva na odstoupení, obsahující mimo jiné
adresu, na niž má být zasláno oznámení o odstoupení,
e)
označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichž právní
předpisy bere dodavatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem před
uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku,
f)
o smluvní doložce o rozhodném právu smlouvy o finančních službách uzavírané na
dálku a o příslušnosti soudu v případě sporů vzniklých ze smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku,
g)
o jazyku, případně jazycích, ve kterých bude dodavatel se souhlasem
spotřebitele komunikovat se spotřebitelem během trvání smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku a ve kterých budou spotřebiteli poskytnuty smluvní
podmínky a další informace podle tohoto paragrafu.
(5)
Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o možných
způsobech nápravy porušení povinností ze smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku:
a)
o existenci a způsobu mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů, včetně
možnosti obrátit se stížností na
příslušný orgán dohledu,
b)
o existenci garančních fondů, zejména Garančního fondu obchodníků s cennými
papíry a Fondu pojištění vkladů.
(6) Z
informací poskytnutých podle odstavců 2 až 5 musí být patrno, že slouží k
obchodním účelům.
(7)
Informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku musí být v souladu s uzavřenou smlouvou.
(8)
Informace podle odstavců 2 až 5 musí být dány spotřebiteli k dispozici písemně
v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel smlouvou uzavíranou na
dálku nebo nabídkou na její uzavření vázán.
(9)
Jestliže byla smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku uzavřena na
žádost spotřebitele s použitím prostředků komunikace na dálku, které neumožňují
poskytnutí smluvních podmínek a informací v souladu s odstavcem 8, musí
dodavatel splnit svou povinnost podle odstavce 8 okamžitě po uzavření této
smlouvy.
(10)
V případě hlasové telefonní komunikace musí být spotřebiteli na začátku hovoru zahájeného
dodavatelem sdělen obchodní účel hovoru a informace sloužící k dostatečné
identifikaci dodavatele. Jestliže s tím vysloví spotřebitel souhlas, je možné
mu místo informací uvedených v odstavcích 2 až 5 sdělit pouze informace o
osobě, která je v kontaktu se spotřebitelem, a její spojení s dodavatelem a
informace podle odstavce 3 písm. a), b) a d) a podle odstavce 4 písm. a), s
výjimkou informace o důsledcích neuplatnění práva pro odstoupení od smlouvy.
Dodavatel dále informuje spotřebitele o tom, že další informace jsou k
dispozici na vyžádání, a o povaze těchto informací. Povinnost dodavatele dodat
informace podle odstavce 8 tím není dotčena.
(11)
Spotřebitel má právo obdržet kdykoli během trvání smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku na svou žádost smluvní podmínky v tištěné podobě, případně
změnit způsob komunikace na dálku, pokud to není v rozporu s povahou
poskytovaných finančních služeb nebo s uzavřenou smlouvou o finančních službách
uzavíranou na dálku.
(12)
Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku
neposkytne spotřebiteli informace podle odstavců 1 až 11 nebo mu poskytne
klamavé informace, má spotřebitel právo od uzavřené smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku odstoupit. Toto právo může spotřebitel uplatnit ve
lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o porušení povinností dodavatele podle odstavců
1 až 11 dozví. Na odstoupení spotřebitele od smlouvy se použijí ustanovení §
54c odst. 6 až 9 obdobně.
Právo
na odstoupení
(1)
Od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku má spotřebitel právo
odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli smluvní sankce (dále jen
"právo na odstoupení") ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy
nebo ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b
odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy. Od smlouvy o penzijním
připojištění uzavírané na dálku má spotřebitel právo na odstoupení ve lhůtě 30
dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu byly
předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po
uzavření smlouvy.
(2)
Spotřebitel nemá právo na odstoupení u finančních služeb, jejichž cena závisí
na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel nemůže ovlivnit, jako
jsou služby vztahující se k devizovým hodnotám a investičním nástrojům. Právo
na odstoupení dále spotřebitel nemá u smluv, z nichž bylo zcela splněno oběma
smluvními stranami na výslovnou žádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova
práva na odstoupení.
(3)
Spotřebitel vykoná své právo na odstoupení oznámením zaslaným prokazatelným
způsobem v souladu s praktickými pokyny podle § 54b odst. 4 písm. d); lhůta k
uplatnění práva na odstoupení je zachována, pokud bylo oznámení písemně
odesláno před uplynutím této lhůty.
(4)
Pokud je se smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku spojena jiná
smlouva uzavíraná na dálku vztahující se ke službám poskytovaným dodavatelem
nebo jinou osobou na základě smlouvy s dodavatelem, pak se tato smlouva od počátku
ruší, pokud spotřebitel využije své právo na odstoupení podle odstavce 1.
(5)
Ve lhůtě pro odstoupení podle odstavce 1 může dodavatel začít plnit smlouvu o
finančních službách uzavíranou na dálku až poté, co s tím spotřebitel vysloví
souhlas.
(6)
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku,
dodavatel po něm může požadovat neprodlené zaplacení částky pouze za do té doby
skutečně poskytnutou službu. Požadovaná částka musí být přiměřená rozsahu již
poskytnuté služby.
(7)
Dodavatel nesmí od spotřebitele požadovat zaplacení částky za poskytnutou
službu podle odstavce 6, pokud zahájil plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro
odstoupení podle odstavce 1 bez souhlasu spotřebitele nebo pokud neprokáže, že
spotřebitele informoval o částce podle § 54b odst. 4 písm. a).
(8)
Dodavatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne
odstoupení, kdy mu bylo doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku podle odstavce 3, vrátit spotřebiteli všechny
peněžní prostředky od něj přijaté na základě smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku, s výjimkou částky zaplacené spotřebitelem za již skutečně
poskytnuté služby na základě této smlouvy podle odstavce 6.
(9)
Spotřebitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode
dne, kdy zaslal dodavateli oznámení o odstoupení podle odstavce 3, vrátit
dodavateli všechny jím poskytnuté peněžní prostředky nebo jiný majetek od něj
přijatý na základě smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
§
54d
(1)
Pokud dodavatel poskytne spotřebiteli finanční službu bez výslovné objednávky
spotřebitele, nemá spotřebitel povinnost za tuto službu zaplatit a neplynou mu
z této skutečnosti ani žádné jiné povinnosti. Mlčení spotřebitele nelze
považovat za souhlas s poskytováním finančních služeb.
(2)
Na smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku se obdobně použijí
ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56.
(3)
Provozovatel prostředku komunikace na dálku zajistí, aby na jím provozovaném
prostředku komunikace na dálku nebyly poskytovány finanční služby poskytované
na dálku, pokud byly pravomocným soudním rozsudkem nebo správním rozhodnutím
označeny jako nesplňující požadavky týkající se spotřebitelských smluv
stanovené tímto zákonem.
(4)
Aniž je dotčeno ustanovení § 54c odst. 7, nese důkazní břemeno o splnění svých
povinností informovat spotřebitele a důkazní břemeno o získání souhlasu
spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku dodavatel. Jakékoli smluvní ujednání, které stanovuje, že
důkazní břemena podle předchozí věty nese, byť jen z části, spotřebitel, je
nepřípustné ve smyslu § 56 odst. 3.
§
55
(1)
Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v
neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu
zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
(2)
Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná,
pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však
takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat
neplatnosti celé smlouvy.
(3) V
pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele
příznivější.
§
56
(1) Spotřebitelské
smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry
znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech
stran.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět
plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3)
Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a)
vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým
byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,
b)
vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či
odpovědnosti za škodu,
c)
stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je
vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli
dodavatele,
d)
dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v
případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,
e)
opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a
spotřebitele nikoli,
f)
opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl
smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,
g)
zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před
uzavřením smlouvy,
h)
dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného
ve smlouvě,
i)
stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo
dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl
oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při
splnění podstatně překročena,
j)
přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel
nesplnil závazky, které mu vznikly,
k)
dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu
spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění
pohledávky spotřebitele.
§
57
(1)
Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání
dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může
spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření;
nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od
smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To
neplatí ohledně smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu
dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je zároveň povinen vrátit
spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy.
(2)
Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy
nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení
osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové
osoby.
(3)
Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel právo
odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.
(4)
Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy
a)
jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s
výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných,
b)
na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými
doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa,
c)
na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž
se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu,
že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a
za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů
od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě,
d)
pojistné a o cenných papírech.
Zvláštní
ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání
smlouvy
o užívání budovy nebo její části na časový úsek
§
58
(1)
Spotřebitelská smlouva, ve které se sjednává mezi spotřebitelem a
poskytovatelem právo užívat budovu nebo její část na jeden či více stanovených
nebo stanovitelných časových úseků během roku a která je uzavřena na dobu delší
než 3 roky, musí mít písemnou formu, musí být vyhotovena v českém jazyce a
vedle náležitostí příslušného smluvního typu musí obsahovat také
a)
jméno, příjmení, datum narození a bydliště spotřebitele,
b)
obchodní firmu, sídlo, předmět podnikání a identifikační číslo poskytovatele,
který je právnickou osobou, a jméno a příjmení osoby oprávněné jednat jeho
jménem,
c)
jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, předmět podnikání a
identifikační číslo poskytovatele, který je fyzickou osobou,
d)
jméno a příjmení, bydliště nebo sídlo vlastníka budovy či její části,
e)
právní vztah poskytovatele k budově či její části,
f)
vymezení práva užívat budovu či její část na jeden či více stanovených nebo
stanovitelných časových úseků během roku, které je předmětem smlouvy, a
stanovení podmínek, za kterých lze toto právo uplatnit na území státu, v němž
se budova nalézá, a prohlášení, že byly tyto podmínky respektovány,
g)
polohové určení, přesný popis a vybavenost budovy či její části, u budovy též
evidenční nebo popisné číslo,
h)
informaci o stupni rozestavěnosti budovy či její části, včetně rozestavěnosti
inženýrských sítí a termínu dokončení, uvedení čísla stavebního povolení a
úplného názvu a adresy stavebního úřadu, informace o podmínkách vypořádání
provedených plateb, pokud budova či její část nebude dokončena řádně a včas,
i)
vymezení základních služeb, které se s právem užívání poskytují (například
osvětlení, voda, vytápění), a rozsah dalších služeb, včetně služeb spojených s
právem užívat společné prostory a zařízení,
j)
vymezení rozsahu užívání společných prostor a zařízení,
k)
vymezení zásad, kterými se bude řídit správa, údržba a opravy budovy či její
části,
l)
stanovení data, od kterého lze čerpat právo vyplývající ze smlouvy, dobu jeho
trvání, přesné stanovení časových úseků nebo způsob jejich určení,
m)
cenu, kterou spotřebitel uhradí za právo užívat budovu či její část, odhad a
způsob výpočtu variabilní částky splatné za kalendářní rok, jejíž součástí jsou
zálohy na úhradu za užívání společných prostor a zařízení, na poskytování
služeb, na správu objektu, na opravy a údržbu budovy, místní poplatky a
příspěvky na tvorbu rezerv pro krytí neočekávaných rizik, jakož i další platby
spojené s užíváním,
n)
způsob platby,
o)
podmínky pro zapojení do systému výměny užívacího práva organizovaného
poskytovatelem nebo třetí stranou určenou poskytovatelem a o veškerých
nákladech s tím spojených,
p)
poučení o právu na odstoupení od smlouvy, včetně stanovení náležitostí a formy
oznámení o odstoupení, způsobu a místa doručení a označení osoby, které se toto
oznámení doručuje, druh a výše plateb, jejichž úhradu může v takovém případě
poskytovatel požadovat,
r)
podmínky převodu nebo přechodu práva vyplývajícího ze smlouvy na třetí osobu,
s)
datum uzavření smlouvy.
(2)
Jestliže smlouva neobsahuje některou z těchto náležitostí, není neplatná;
spotřebitel však má právo v tomto případě od smlouvy odstoupit ve lhůtách
uvedených v § 63.
§
59
(1) Poskytovatelem
se rozumí osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své
podnikatelské činnosti a která přenechává právo uvedené ve smlouvě.
(2)
Budovou nebo její částí se rozumí stavba určená pro bydlení nebo stavba určená
pro ubytování.
§
60
(1)
Poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy písemně poskytnout každé osobě,
která o to požádá, úplné a pravdivé informace uvedené v § 58 odst. 1 s výjimkou
písmen a), l) a s) a poučení, jak a kde lze získat další informace.
(2)
Písemné informace poskytnuté před uzavřením smlouvy jsou nedílnou součástí
smlouvy. Změny poskytnutých informací, pokud se strany nedohodnou jinak, mohou
vyplývat pouze z okolností, které nemůže poskytovatel ovlivnit. Na každou změnu
těchto informací musí poskytovatel spotřebitele nejpozději 10 dnů před
uzavřením smlouvy písemně upozornit.
(3)
Údaj, kde lze informace podle odstavce 1 získat, musí obsahovat rovněž každá
reklama týkající se práva užívat budovu či její část.
§
61
Poskytovatel
nesmí na spotřebiteli požadovat
a)
žádné jiné platby než ty, které jsou dohodnuty ve smlouvě,
b)
jakékoli platby před uzavřením smlouvy ani po dobu, po kterou může spotřebitel
uplatnit právo na odstoupení od smlouvy podle § 63 odst. 1 písm. a) až c).
§
62
Jestliže
cena je plně nebo částečně hrazena úvěrem, který poskytuje poskytovatel, nebo
úvěrem poskytnutým třetí osobou na základě smlouvy o poskytování úvěru mezi
třetí osobou a poskytovatelem, a spotřebitel využije svého práva odstoupit od
smlouvy, musí poskytovatel zrušit smlouvu o úvěru uzavřenou se spotřebitelem
nebo zajistit její zrušení. Zrušení této smlouvy nesmí být spojováno s
uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany poskytovatele nebo třetí osoby.
§
63
(1)
Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě
a)
15 kalendářních dnů od uzavření smlouvy bez uvedení důvodu,
b)
3 měsíců od uzavření smlouvy, jestliže smlouva neobsahuje náležitosti podle §
58 odst. 1; jestliže však jsou chybějící náležitosti v průběhu této lhůty řádně
předány, má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy s uvedením důvodu ve lhůtě
15 kalendářních dnů od poskytnutí těchto náležitostí,
c)
15 kalendářních dnů ode dne uplynutí tříměsíční lhůty s uvedením důvodu,
jestliže poskytovatel neposkytne spotřebiteli náležitosti podle § 58 odst. 1
ani do 3 měsíců od podpisu smlouvy a spotřebitel neuplatní právo na odstoupení
od smlouvy podle písmene b),
d)
3 měsíců od sjednaného termínu dokončení rozestavěné budovy či její části,
jestliže nebyla v tomto termínu dokončena řádně a včas.
(2)
Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 1, má
poskytovatel právo pouze na náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených
s uzavřením a následným odstoupením od smlouvy [§ 58 odst. 1 písm. p)].
Uplatnění práva na odstoupení podle odstavce 1 písm. b), c) a d) nesmí být ze
strany poskytovatele spojováno s žádnými finančními nároky.
§
64
(1)
Spotřebitel nesmí být zbaven ochrany dle předchozích ustanovení bez ohledu na
právo, kterým se smluvní vztah řídí, pokud se budova či její část nachází na
území České republiky nebo má-li spotřebitel trvalý pobyt v České republice.
(2)
Stejná ochrana náleží spotřebiteli v případech, kdy se budova nebo její část
nachází na území členského státu Evropské unie.
§
65
Má-li
spotřebitel trvalý pobyt mimo území České republiky v některém z členských
států Evropské unie nebo je jeho státním příslušníkem, musí být smlouva
vyhotovena rovněž v jazyce či jednom z jazyků tohoto členského státu. Výběr
jazyka v tomto případě náleží spotřebiteli. Poskytovatel je povinen v takovém
případě předat spotřebiteli úřední překlad smlouvy v jazyce či v jednom z
jazyků členského státu Evropské unie, v němž se budova či její část nachází.
HLAVA
OSMÁ
PROMLČENÍ
§
100
(1)
Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§
101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se
dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
(2)
Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není
dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná
pohledávka.
(3)
Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných
formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.
Promlčecí
doba
§
101
Pokud
není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode
dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
§
102
U
práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná
běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.
§
103
Bylo-li
dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek
ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným
celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné
splátky.
§
104
zrušen
zákonem č. 37/2004 Sb.
§
105
Jde-li
o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí
doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.
§
106
(1)
Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o
škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
(2)
Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu
způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda
vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(3)
Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí,
nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným
než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od
poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto
vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a
o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke
korupčnímu jednání.
§
107
(1)
Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne,
kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor
obohatil.
(2)
Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři
roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu
došlo.
(3)
Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše,
co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by
i druhý účastník mohl promlčení namítat.
§
108
Práva
z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu škody u
přepravy osob.
§
109
Právo
odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.
§
110
(1)
Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu,
promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za
deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k
plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
(2)
Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v
rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek
počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek
splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti
nesplněné splátky.
(3)
Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva
pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud
jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci
rozhodnutí nebo po uznání.
Běh
promlčecí doby
§
111
Změna
v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.
§
112
Uplatní-li
věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v
zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu
řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které
byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
§
113
Jde-li
o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto
osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté
promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto
osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine.
§
114
Jde-li
o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými
zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží,
nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.
HLAVA
DEVÁTÁ
VYMEZENÍ
NĚKTERÝCH POJMŮ
Domácnost
§
115
Domácnost
tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své
potřeby.
Osoby
blízké
§
116
Osobou
blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner ;
jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem
blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala
jako újmu vlastní.
§
117
Stupeň
příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé
pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka.
Věci
a práva
§
118
(1)
Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha
připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2)
Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory.
§
119
(1)
Věci jsou movité nebo nemovité.
(2)
Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
§
120
(1)
Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno,
aniž by se tím věc znehodnotila.
(2)
Stavba není součástí pozemku.
§
121
(1)
Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím
určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.
(2)
Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly
s bytem užívány.
(3)
Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a
náklady spojené s jejím uplatněním.
Počítání
času
§
122
(1)
Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je
rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2)
Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se
pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž
lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na
jeho poslední den.
(3)
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den.
ČÁST DRUHÁ
VĚCNÁ PRÁVA
HLAVA
PRVNÍ
VLASTNICKÉ
PRÁVO
§
123
Vlastník
je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat
jeho plody a užitky a nakládat s nimi.
§
124
Všichni
vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní
ochrana.
§
125
(1)
Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2)
Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu
nebo určených právnických osob.
§
126
(1) Vlastník
má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně
zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem
zadržuje.
(2)
Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.
§
127
(1)
Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům
obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména
nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami
stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění
stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy
hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými
odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na
sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze
své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho
pozemek.
(2)
Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a
staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu
rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.
(3)
Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v
nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud
to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb.
Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil,
povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
§
128
(1)
Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu
byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li
dosáhnout účelu jinak.
(2)
Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li
dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za
náhradu.
Držba
§
129
(1)
Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro
sebe.
(2)
Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.
§
130
(1)
Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo
právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je
oprávněná.
(2)
Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník,
zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.
(3)
Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně
vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím
zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a
provozem se však nenahrazují.
§
131
(1)
Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody
a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat
náklady nutné pro údržbu a provoz věci.
(2)
Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem zhodnotil,
pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.
Nabývání
vlastnictví
§
132
(1) Vlastnictví
věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím
státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
(2)
Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví
dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.
§
133
(1)
Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím
věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
(2)
Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do
katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak.
(3)
Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v
katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.
§
134
Vydržení
(1)
Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po
dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
(2)
Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví,
nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených
právnických osob (§ 125).
(3)
Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě
právní předchůdce.
(4)
Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o
běhu promlčecí doby.
§
135
(1)
Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník
znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo.
Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do
vlastnictví této obce.
(2)
Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset
procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho,
kdo věc našel nebo ohlásil.
(3)
Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před
uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen
nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník
není znám, a na věci opuštěné.
(5)
Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní předpis
jinak.
§
135a
Vlastníku
věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní.
§
135b
(1)
Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové
věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku
cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se
nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.
(2)
Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci
žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do
předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je
vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li
mezi nimi k dohodě.
§
135c
(1)
Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh
vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo
stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").
(2)
Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do
vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
(3)
Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak,
zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu
vlastnického práva ke stavbě.
HLAVA
DRUHÁ
SPOLUVLASTNICTVÍ
A SPOLEČNÉ JMĚNÍ
§
136
(1)
Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.
(2)
Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.
Podílové
spoluvlastnictví
§
137
(1)
Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a
povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
(2)
Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly
všech spoluvlastníků stejné.
§
138
Zrušen
§
139
(1) Z
právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni
spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2) O
hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou
podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo
dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
(3)
Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci
žádat, aby o změně rozhodl soud.
§
140
Převádí-li
se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o
převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu
předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
§
141
(1)
Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném
vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda
písemná.
(2)
Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání písemné potvrzení
o tom, jak se vypořádali, neměla-li již dohoda o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném
vypořádání písemnou formu.
§
142
(1)
Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh
některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému
využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za
přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu,
aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí
soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
(2) Z
důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví
přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.
(3)
Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud zřídit
věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově
vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu
osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.
Společné
jmění manželů
§ 143
(1)
Společné jmění manželů tvoří
a)
majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání
manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého
jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela,
jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z
manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z
manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo
jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,
b)
závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za
trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží
výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou
majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2)
Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní
společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani
nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na
této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
§
143a
(1)
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit
stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah
majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků,
které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i
jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy
nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného
majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru
nemovitostí.
(2)
Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela
nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud
nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3)
Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou
notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.
(4)
Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících
odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
§ 144
Pokud
není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání
manželství tvoří společné jmění manželů.
§ 145
(1)
Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé
společně.
(2)
Obvyklou správu. majetku náležejícího do společného jmění manželů může
vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou
manželů; jinak je právní úkon neplatný.
(3)
Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně á
nerozdílně.
(4) Z
právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni
oba manželé společně a nerozdílně.
§ 146
Majetek
ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k
podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním
použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním
úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.
§ 147
Manželé
mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného
jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění
muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí
zde obdobně.
§ 148
(1)
Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění
manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2)
Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci
tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů
získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím
společníkem obchodní společnosti.
(3)
Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána
podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí
se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li
taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4)
Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2,
může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na
návrh jednoho z manželů.
§
148a
(vypouští
se)
§
149
(1)
Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.
(2)
Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z
toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění
jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze
svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného
majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho,
že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé
splnit rovným dílem.
(3)
Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak
se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a
udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k
péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V
případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí ustanovení
odstavců 2 a 3 obdobně.
§
149a
Pokud
se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí
mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.
§
150
(1)
Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže
do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti
vkladem do katastru nemovitostí.
(2)
Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.
(3) Neprovede-li
se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
(4)
Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání
dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání
rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali. podle
stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou,
své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých
věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že
podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních
majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
§
151
Jestliže
za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno jen rozhodnutím
soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.
HLAVA
TŘETÍ
PRÁVA
K CIZÍM VĚCEM
Zástavní
právo
§
151a
zrušeny
zákonem č. 367/2000 Sb.
Věcná
břemena
§
151n
(1)
Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že
je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající
věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří
určité osobě.
(2)
Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci
na nabyvatele.
(3)
Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva
odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně
náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je
povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.
§
151o
(1)
Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s
výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného
orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také
výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva
odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2)
Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon
nedává toto právo i dalším osobám.
(3)
Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup
vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby
zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty
přes přilehlý pozemek.
§
151p
(1)
Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku
práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru
nemovitostí.
(2)
Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže
sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti;
přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(3)
Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou
oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu
omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném
plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo
peněžité plnění.
(4)
Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne
nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s
provozem podniku přecházejí
při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě
převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako
samostatný podnik.
§
151r
zrušen
zrušeny
zákonem č. 367/2000 Sb.
HLAVA
TŘETÍ A
PRÁVO
ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ
Oddíl
první
Zástavní
právo
§
152
Zástavní
právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá,
nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku
zpeněžení zástavy.
§
153
(1)
Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná,
soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha
připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona,
obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.
(2)
Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody
zástavy.
(3)
Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných
zástavách (vespolné zástavní právo).
§
154
Ustanovení
tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní
právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo opírající se o cenné
papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům
průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva
upravují, nestanoví něco jiného.
§
155
(1)
Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní
právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky.
(2)
Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku
zástavního práva.
(3)
Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu
vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.
(4)
Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého
druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.
(5)
Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od
smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě
dohodnuto něco jiného.
Vznik
zástavního práva
§
156
(1)
Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu
o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní
právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní
právo může vzniknout také ze zákona.
(2)
Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava
zajišťuje.
(3) Jsou-li
zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci
hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout,
aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a
3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.
§
157
(1)
Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve
vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru
nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli,
nestanoví-li zákon jinak.
(3)
Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může být nahrazeno
jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro
zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě.
§
158
(1)
Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a
zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout
zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§
157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou
České republiky; to neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo
správního úřadu.
(2)
Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní
smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy.
§
159
(1)
Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno
něco jiného.
(2)
Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku)
účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že
zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.
§
160
(1)
Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem
nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(2) Zástavní
právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a
zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní právo, aniž by byly
odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniklé na
základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav
vedeném Notářskou komorou České republiky.
§
161
(1)
Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby,
která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne
zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji
přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit.
(2)
Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový prostor ve
vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do zástavy jen se souhlasem
vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním
právem. Totéž platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní
podíl, cenný papír a předmět průmyslového vlastnictví.
Práva
a povinnosti za trvání zástavního práva
§
162
(1)
Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou
dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného
hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením.
Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené
náklady, má proti zástavnímu dlužníku právo na jejich náhradu.
(2)
Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní
věřitel jen se souhlasem zástavce.
(3)
Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě,
zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu
podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.
(4)
Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat
další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v ostatním má tato
osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a následující), není-li dohodnuto
jinak.
§
163
(1) Zástavní
dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního
věřitele.
(2)
Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným,
zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu
přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není
zajištěna, splatnou.
§
164
(1)
Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru
věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona,
nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele
zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného
majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího
majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru.
(2)
Ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má postavení zástavního
dlužníka.
Uspokojení
ze zástavy
§
165
(1)
Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel
právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má
zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen
částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.
(2)
Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné pohledávky
postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.
§
165a
(1)
Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo
soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji
zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.
(2)
Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel navrhnout
zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, může
navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.
(3)
Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním
právem u soudu po dlužníku není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčeno.
§
166
(1) Ten,
kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo
uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi na
určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
(2)
Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o
veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem
zahájení veřejné dražby.
(3)
Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2; je-li v
této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až poté, kdy bylo o
této žalobě pravomocně rozhodnuto.
(4)
Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu podle odstavce 1, je povinen nahradit
zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu
od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže
zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody v průběhu řízení o žalobě
před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v
průběhu řízení rozhodnout o tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu
až do výše možné náhrady škody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli
platí obdobně též pro dražebníka.
§
167
(1)
Je-li zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh po splatnosti
zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.
(2)
Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním této věci
zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo k pohledávce tím
zaniká.
§
168
Je-li
zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s přihlédnutím k
povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle § 167, nestanoví-li
zvláštní právní předpisy jinak.
Neplatná
ujednání
§
169
Ujednání
zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání
jsou neplatná, jestliže stanoví, že
a)
zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,
b)
zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový
prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému, dalšímu
věřiteli,
c)
zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je
stanoveno zákonem,
d)
zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení
prodejem zástavy,
e)
při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli,
nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak.
Zánik
zástavního práva
§
170
(1)
Zástavní právo zaniká
a)
zánikem zajištěné pohledávky,
b)
zánikem zástavy,
c)
vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,
d)
uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,
e)
složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu
zástavy,
f)
písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo
zástavcem,
g)
v případech stanovených zvláštními právními předpisy.
(2)
Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.
§
171
(1)
Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem do katastru
nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.
(2)
Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku zástav vedeném
Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv notář jeho výmaz,
požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu zánik zástavního práva
prokázán.
§
172
Zástavní
právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od
smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§ 155 odst. 5).
Podzástavní
právo
§
173
(1)
Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem,
jestliže zástavou je věc.
(2)
Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci.
Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když jeho vznik mu byl písemně
oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovité
věci nebo k bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního
zákona, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.
§
174
(1)
Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou věc, kterou má
u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění
povinností jejímu zástavci.
(2)
Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem, včas
splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy místo
zástavního věřitele (podzástavce).
(3)
Na podzástavní právo se použijí ustanovení o zástavním právu přiměřeně.
Oddíl
druhý
Zadržovací
právo
§
175
(1)
Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k
zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl
povinen věc vydat.
(2)
Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl
proti dlužníku podán návrh na konkurs.
§
176
(1)
Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout,
u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí.
(2)
Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní
naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva; to
neplatí, byl-li proti dlužníkovi podán návrh na konkurs.
§
177
(1)
Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje
svou vůli zadržet věc.
(2)
Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení
věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž základě má věc u sebe, byla
uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.
§
178
Ohledně
opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc
zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.
§
179
Na
základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na
přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i
zástavním věřitelem.
§
180
(1)
Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci,
anebo vydáním zadržené věci dlužníku.
(2)
Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím
souhlasem jinou jistotu.
zrušeny
ČÁST ŠESTÁ
ODPOVĚDNOST ZA
ŠKODU A ZA BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
HLAVA
PRVNÍ
PŘEDCHÁZENÍ
HROZÍCÍM ŠKODÁM
§
415
Každý
je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na
přírodě a životním prostředí.
§
416
Zrušen
§
417
(1)
Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným
okolnostem ohrožení.
(2)
Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést
vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
§
418
(1)
Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal,
není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností
odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo
ještě závažnější než ten, který hrozil.
(2)
Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo
trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a
nebezpečnosti útoku.
§
419
Kdo
odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na
náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to
nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena.
HLAVA
DRUHÁ
ODPOVĚDNOST
ZA ŠKODU
Oddíl
první
Obecná
odpovědnost
§
420
(1)
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2)
Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena
při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za
škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost
podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3)
Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
§
420a
(1)
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
(2)
Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
a)
činností, která má provozní povahu,
nebo věcí použitou při činnosti,
b)
fyzikálními, chemickými, popřípadě
biologickými vlivy provozu na okolí,
c)
oprávněným prováděním nebo
zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu
podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
(3)
Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že
škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo
vlastním jednáním poškozeného.
Oddíl
druhý
Případy
zvláštní odpovědnosti
§
421
Každý,
kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její
poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
§
421a
(1)
Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze
přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této
odpovědnosti se nemůže zprostit.
(2)
Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických,
sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
Odpovědnost
za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání
§
422
(1)
Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím
způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky;
společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten,
kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2)
Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že
náležitý dohled nezanedbal.
(3)
Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření sami za
škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle
pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
§
423
Kdo
se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání
nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu
způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto
stavu úmyslně přivedli.
Odpovědnost
za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům
§
424
Za
škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
§
425
Zrušen
§
426
Zrušen
Odpovědnost
za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
§
427
(1)
Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou
zvláštní povahou tohoto provozu.
(2)
Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla,
jakož i provozovatel letadla.
§
428
Své
odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena
okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen
jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého
úsilí, které lze požadovat.
§
429
Provozovatel
odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou
odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li občan při poškození možnosti je
opatrovat.
§
430
(1)
Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí
nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže
takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.
(2)
Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel
podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního
prostředku.
§
431
Střetnou-li
se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito
provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody.
Odpovědnost
za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
§
432
Za
škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně
jako provozovatel dopravního prostředku.
Odpovědnosti
za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech
§
433
(1)
Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které
byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě
došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly
vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem
odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.
(2)
Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá
ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k
tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo
i jinak.
(3)
Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlášením
ani dohodou.
§
434
(1)
Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené
prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří
v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2)
Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy.
§
435
Stejně
jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží
a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich
umístěné a jejich příslušenství.
§
436
Právo
na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu.
Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se
poškozený o škodě dozvěděl.
§
437
Za
škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné
dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich
provozem (§ 427 až 431).
Oddíl
třetí
Společná
ustanovení o náhradě škody
Společná
odpovědnost
§
438
(1)
Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
(2) V
odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili,
odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.
§
439
Kdo
odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle
účasti na způsobení vzniklé škody.
§
440
Kdo
odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.
Zavinění
poškozeného
§
441
Byla-li
škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda
způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
Způsob
a rozsah náhrady
§
442
(1)
Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
(2) Škoda
se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné,
hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
(3)
Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový
prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z
věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle
ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není
právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí
uvedenými nakládat.
§
443
Při
určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
§
444
(1)
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení
jeho společenského uplatnění.
(2)
Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních
věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení
společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.
(3)
Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to
a)
manželovi nebo manželce 240 000 Kč,
b)
každému dítěti 240 000 Kč,
c)
každému rodiči 240 000 Kč,
d)
každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
e)
každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
f)
každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době
vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti,
240 000 Kč.
§
445
Ztráta
na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem;
přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením
dosahoval.
§
446
Náhrada
za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi
jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.
§
447
(1) Náhrada
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí
rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po
poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného
invalidního důchodu.
(2)
Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným
invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku
stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a
nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z
důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též
tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo
studentu ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka, studium nebo
příprava pro povolání,
a) po dobu, o kterou se následkem
úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka,
studium nebo příprava pro povolání,
b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo
nemoc z povolání,
c) po dobu trvání invalidity vzniklé v
souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání,
d) po dobu trvání částečné invalidity
vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této
souvislosti uznán osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou
nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.
(4)
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může vzhledem ke změnám, které
nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob
náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při
invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
§
447a
Náhrada
za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na
který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok,
jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla
zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou
občan pobíral v období rozhodném pro vyměření důchodu.
§
448
(1)
Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým
zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na
výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového
zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.
(2)
Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů
na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by
náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2.
§
449
(1)
Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.
(2)
Při usmrcení se hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly
uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře.
(3)
Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil.
§
449a
Budoucí
nároky podle ustanovení § 445 lze odškodnit jednorázově na základě písemné
dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Totéž platí
o budoucích nárocích podle § 446 až 449.
Snížení
náhrady
§
450
Z
důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme
přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a
majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k
poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o
škodu způsobenou úmyslně.
HLAVA
TŘETÍ
BEZDŮVODNÉ
OBOHACENÍ
§
451
(1)
Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
(2)
Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního
důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu,
který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
§
452
Zrušen
§
453
Zrušen
§
453a
Zrušen
§
454
Bezdůvodně
se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
§
455
(1)
Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčeného dluhu
nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.
(2)
Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění ze hry nebo sázky
uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u
soudu se však těchto plnění nelze domáhat.
§
456
Předmět
bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li
toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.
§
457
Je-li
smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit
druhému vše, co podle ní dostal.
§
458
(1)
Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře
možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta
peněžitá náhrada.
(2) S
předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten,
kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3)
Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných
nákladů, které na věc vynaložil.
§
459
Je-li
povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může
soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného
obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského
soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání
předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v
rozhodnutí uvedenými nakládat.
ČÁST SEDMÁ
DĚDĚNÍ
HLAVA
PRVNÍ
NABÝVÁNÍ
DĚDICTVÍ
§
460
Dědictví
se nabývá smrtí zůstavitele.
§
461
(1) Dědí
se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
(2)
Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona.
Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze
zákona.
§
462
Dědictví,
jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Odmítnutí
dědictví
§
463
(1)
Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u
soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
(2)
Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k
tomu výslovně opravňuje.
§
464
Prohlášení
o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl
soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z
důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit.
§ 465
Dědictví
nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce
odmítnout.
§
466
K
odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže
odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí
dědictví.
§
467
Prohlášení
o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví
neodmítá.
§
468
K
dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém dědickém
právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se
při projednání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o
odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.
Dědická
nezpůsobilost
§
469
Nedědí,
kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem
nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle
zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění
§
469a
(1)
Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
a)
v rozporu s dobrými mravy neposkytl
zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných
případech,
b)
o zůstavitele trvale neprojevuje
opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c)
byl odsouzen pro úmyslný trestný čin
k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
d)
trvale vede nezřízený život.
(2)
Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky
vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.
(3) O
náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení §
476 a 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.
Přechod
dluhů
§
470
(1)
Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s
pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou
smrtí.
(2)
Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle
poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
§
471
(1)
Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví
přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo
dobrým mravům.
(2)
Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto
dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom
neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu
soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních
věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.
§
472
(1)
Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené
náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2)
Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může
stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou
hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může
stát navrhnout likvidaci dědictví.
HLAVA
DRUHÁ
DĚDĚNÍ
ZE ZÁKONA
§
473
(1) V
první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner , každý
z nich stejným dílem.
(2)
Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich
potomci.
§
474
(1)
Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner ,
zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu
jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2)
Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví.
§
475
(1)
Nedědí-li manžel, partner ani
žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a
ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve
společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo
byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2)
Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu
stejným dílem jeho děti.
§
475a
Nedědí-li
žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče
zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.
HLAVA
TŘETÍ
DĚDĚNÍ
ZE ZÁVĚTI
§
476
(1)
Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné
formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(2) V
každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je
neplatná.
(3)
Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.
§
476a
Vlastnoruční
závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.
§
476b
Závěť,
kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před
dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho
poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
§
476c
(1)
Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi
současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými
svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho
poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí
být zároveň předčitatelem.
(2) V
listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu
napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina
obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
§
476d
(1)
Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní
zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu
notářského zápisu.
(2)
Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou
notářského zápisu.
(3)
Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými
svědky v listině, která musí být přečtena.
(4)
Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli
formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky,
ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové
řeči.
(5) V
listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu
napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina
obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen
do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci
podepsat.
§
476e
Svědky
mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou
být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se
projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.
§
476f
Závětí
povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti
působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.
§
477
(1) V
závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva,
které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí,
že podíly jsou stejné.
(2)
Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.
§
478
Jakékoliv
podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení § 484 odst. 1
věty druhé tím není dotčeno.
§
479
Nezletilým
potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona,
a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu
ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k
vydědění uvedených potomků.
§
480
(1)
Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo
odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.
(2)
Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.
HLAVA
ČTVRTÁ
SPRÁVCE
DĚDICTVÍ
§
480a
(1)
Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví soudem správu
dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel stanovil podle § 480d nebo
jestliže o tom rozhodl soud v řízení o dědictví.
(2)
Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti, které
ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého
hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. O
úkonech přesahujících rámec obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční
většinou. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh kteréhokoliv
dědice soud.
(3)
Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Za
škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, odpovídá podle § 420.
(4)
Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem náležejícím do dědictví,
který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním činit jiná opatření;
jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou dotčena. Totéž platí, má-li
dědictví připadnout státu podle § 462.
§
480b
(1)
Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k
právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí se svým ustanovením
do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout státu podle § 462, může být
správcem dědictví ustanoven také stát.
(2)
Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát
ročně, nerozhodl-li soud jinak.
(3)
Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví prostřednictvím soudu
dědicům konečnou zprávu o své činnosti.
§
480c
(1)
Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů; svůj nárok
vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a způsob určení odměny a náhrady
hotových výdajů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(2)
Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit
dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li více dědiců, zaplatí
odměnu a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty svých dědických podílů. V
ostatních případech platí odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových
výdajů stát. O odměně správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom,
kdo správci odměnu a náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení
zprávy podle § 480b odst. 3 soud.
(3)
Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání dědictví uložit
dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na odměnu a na jeho hotové
výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je předluženo, může soud uložit
zaplacení této zálohy státu.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven stát.
§
480d
(1)
Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení řízení o dědictví
spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví nebo podnik, nemovitost
či jinou část jeho majetku náležejícího do dědictví správce dědictví.
(2)
Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel listinou o
ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V listině o ustanovení
správce dědictví musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý
majetek zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví
vykonávat a jeho souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví.
(3)
Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené k listině o
ustanovení správce dědictví nemají právní následky.
(4) Listina
o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem zrušena jejím odvoláním
nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení správce dědictví, nemůže-li vedle
ní obstát. Listina o ustanovení správce dědictví se zrušuje také odvoláním
souhlasu s funkcí správce dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o
ustanovení správce dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí
mít formu notářského zápisu.
(5)
Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li o zrušení
odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který vyhotovil
příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině o ustanovení
správce dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět toho, kdo byl
ustanoven správcem dědictví zrušenou listinou, že tato listina byla zrušena.
(6)
Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za života
zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví.
Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil notářský zápis, povinen
bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele.
§
480e
(1)
Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se výkonu své funkce
ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a vyrozumět o tom soud, který
vede dědické řízení podle zvláštního právního předpisu.
(2)
Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle § 480d odst.
2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci dědictví na určení její
neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je správce dědictví oprávněn a
povinen vykonávat svou funkci až do právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo
určeno, že listina o ustanovení správce dědictví je neplatná, ledaže by jej
soud v dědickém řízení funkce správce dědictví zprostil.
HLAVA
PÁTÁ
POTVRZENÍ
DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ
§
481
Je-li
dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl.
§
482
(1)
Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.
(2)
Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
§
483
Nedojde-li
k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo
prokázáno.
§
484
Soud
potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici
na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel,
pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473
odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel
dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže
k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti
dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.
HLAVA
ŠESTÁ
OCHRANA
OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE
§
485
(1)
Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je
povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z
dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový
prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý
dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z
dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl
nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu
nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho
užitky.
§
486
Kdo v
dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je
chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.
§
487
Ustanovení
§ 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu.
ČÁST OSMÁ
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO
HLAVA
PRVNÍ
OBECNÁ
USTANOVENÍ
Oddíl
první
§
488
Závazkový
právní vztah
Závazkovým
vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění
(pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
Vznik
závazku
§
489
Závazky
vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z
bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.
§
490
Vznik
smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a násl., pokud
dále není stanoveno jinak.
§
491
(1)
Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však
vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv
obsahujících prvky různých smluv.
(2)
Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení
zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví
jinak.
(3)
Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení zákona
upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva
nestanoví jinak.
§
492
Ustanovení
o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky,
vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvláštní
úpravy.
§
493
Závazkový
vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Obsah
závazků
§
494
Z platného
závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a
věřitel je oprávněn to od něj požadovat.
§
495
Platnosti
závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je dlužník povinen
plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou cenných
papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem
stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá.
§
496
Není-li
jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité množství věcí
určených v průměrné střední jakosti.
§
497
Každý
z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro ten případ
odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné
plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné.
§ 498
Na
to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na
zálohu.
Odpovědnost
za vady
§
499
Kdo
přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má
vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a
účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní
vady.
§
500
(1)
Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné evidence
nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, ledaže zcizitel
výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoliv vad.
(2)
Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.
§
501
Přenechá-li
se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaže věc nemá
vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel
výslovně vymínil.
§
502
(1)
Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné prohlášení
zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady, které se
vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění.
(2)
Účastníci mohou též dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou do
stanovené nebo sjednané doby od splnění, nebo odpovědnost podle přísnějších
zásad, než stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba oprávněné osobě
písemné potvrzení (záruční list).
§
503
Chce-li
nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si třetí osoby činí
nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci.
Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce
může proti němu uplatnit všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí
osobě.
§
504
Nabyvatel
může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady
bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel může
vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak.
Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne.
§
505
Jde-li
o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout nejpozději do
uplynutí stanovené záruční doby.
§
506
(1)
Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat po
přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady.
(2)
Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, může ji nabyvatel po upozornění
zcizitele bez prodlení prodat.
§
507
(1)
Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo
řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může
nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co
chybí.
(2)
Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých závazcích
upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.
§
508
Nárok
z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí době (§
101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u zcizitele.
§
509
(1)
Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s
uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u
povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba
vytknout vady; jinak právo zanikne.
(2)
Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně použije §
508.
§
510
Uplatnění
nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady
vznikla.
Oddíl
druhý
Společné
závazky a společná práva
Společné
závazky
§
511
(1)
Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky
dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž
věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat
plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost
ostatních zanikne.
(2)
Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky
dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru
stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho
podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a
dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich
požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v
tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(3)
Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn
požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z
dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny
ostatní.
Společná
práva
§
512
(1)
Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý
věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit
každému z věřitelů stejný díl.
(2)
Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit
kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z
věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých
spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni
spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy.
§
513
Je-li
dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona,
podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a
nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen
splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.
§
514
Splnil-li
dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni
společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat.
§
515
(1)
Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl
žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen,
závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.
(2)
Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá.
Oddíl
třetí
Změny
v obsahu závazků
Dohoda
stran
§
516
(1)
Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.
(2)
Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní
závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho
vznik splněny zákonem požadované náležitosti.
(3)
Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohodě došlo
bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat,
kdyby dohody nebylo.
Prodlení
dlužníka
§
517
(1)
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej
nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel
právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení
věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.
(2)
Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od
dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen
platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví
prováděcí předpis.
(3)
Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu, poškození
nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak.
§
518
Byla-li
ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá,
že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí věřitel oznámit
dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní,
smlouva se od počátku ruší.
§
519
Právo
věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není dotčeno; při
prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud
není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení.
§
520
K
prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od
něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Jde-li
o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty, zničení nebo poškození.
§
521
Dojde-li
k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a chce-li věřitel,
aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně
dohodnuto.
Prodlení
věřitele
§
522
Věřitel
je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době
plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových případech je věřitel
zejména povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj
přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě toho je dlužník oprávněn žádat od
věřitele náhradu jiných škod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat
zavinění.
§
523
Za
dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky.
Oddíl
čtvrtý
Změna
v osobě věřitele nebo dlužníka
Postoupení
pohledávky
§
524
(1)
Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou
smlouvou jinému.
(2) S
postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní
spojená.
§
525
(1)
Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž
obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud
nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.
(2)
Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s
dlužníkem.
§
526
(1)
Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit
dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud
postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník
závazku plněním postupiteli.
(2)
Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se
dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.
§
527
(1)
Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi, jestliže
a)
postupník se nestal místo
postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem,
b)
dlužník splnil postupiteli závazek
dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi,
c)
postoupená pohledávka nebo její část
zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli.
(2)
Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté úplaty spolu
s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení však
zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez
zbytečného odkladu u soudu.
§
528
(1)
Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem, ručením
nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu
osobě, která zajištění závazku poskytla.
(2)
Postupitel je povinen předat postupníkovi všechny doklady a poskytnout všechny
potřebné informace, jež se týkají postoupené pohledávky.
§
529
(1)
Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení,
zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
(2)
Dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé
pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo
prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez zbytečného
odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v
době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.
§
530
(1)
Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem
na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno
dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji
nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto
vymáháním.
(2)
Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít své k započtení způsobilé
pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době jejího vymáhání, nikoliv
však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.
Převzetí
dluhu
§
531
(1)
Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho
místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď
původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
(2)
Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se
dlužníkem vedle původního dlužníka.
(3)
Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou.
(4)
Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i osoba, která
dluh převzala.
§
532
Obsah
závazku se převzetím dluhu nemění, avšak zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami
trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka.
Přistoupení
k závazku
§
533
Kdo
bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho
peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci
jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí
obdobně.
§
534
Kdo
se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči
dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé
právo nevznikne.
Poukázka
§
535
Poukázkou
se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby
splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti
poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že poukázku přijímá.
§
536
(1)
Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči němu
povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze
tím, že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se má poukázkou splnit dluh
poukazatele u poukazníka, který s tím souhlasil, je
poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
(2)
Jestliže nechce poukazník použít poukázku nebo odepírá-li poukázaný poukázku
přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného
odkladu poukazateli.
§
537
Jestliže
přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen takové námitky,
které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z
jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.
§
538
(1)
Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji poukazatel
odvolat.
(2)
Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právním
vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avšak poukázka nezanikne smrtí
poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud zrušení poukázky působí i proti
poukazníkovi, řídí se právním vztahem mezi ním a poukazatelem.
§
539
Počala-li
ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí doba ohledně závazku,
jehož plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi došlo
sdělení poukázaného o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí doba ve
vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.
Poukázka
na cenné papíry
§
540
Peněžní
ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou poukázku, znějící na
plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku.
§
541
(1)
Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem.
(2)
Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu.
§
542
(1)
Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit tomu, v jehož
prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena.
(2)
Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí kvitovaná
poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky může činit pouze takové
námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z vlastních vztahů k
oprávněnému.
§
543
O
náležitostech přijetí rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak
toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách. Podle těchto ustanovení se
rovněž posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel.
Oddíl
pátý
Zajištění
závazků
Smluvní
pokuta
§
544
(1)
Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník,
který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému
účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
(2)
Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty
nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení
o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní
povinnosti právním předpisem (penále).
§
545
(1)
Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit
povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
(2)
Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti,
na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní
pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody
přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto.
(3)
Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu
zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
Ručení
§
546
Dohodou
účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením,
jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí,
jestliže ji neuspokojí dlužník.
§
547
Věřitel
je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši
své pohledávky.
§
548
(1)
Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu
věřitelem písemně vyzván.
(2)
Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti
věřiteli dlužník.
(3)
Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas.
§
549
Ručitel
může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena
dlužníkem.
§
550
Ručitel,
který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté
věřiteli.
§
551
Dohoda
o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
(1) Uspokojení pohledávky výživného podle
zvláštních právních předpisů a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze
zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Při
provádění srážek se postupuje podle zvláštních právních předpisů.
(2)
Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla
plátci dohoda předložena.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu
rozhodnutí nakládá jako se mzdou.
§
552
Zástavní
smlouva
Pohledávku
lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka zástavou věci
nebo práva, je upraveno v části o věcných právech.
§
553
Zajištění
závazků převodem práva
(1)
Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele
(zajišťovací převod práva).
(2)
Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
§
554
Zajištění
postoupením pohledávky
Pohledávku
lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby.
Jistota
§
555
Závazek
dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými
ručiteli.
§
556
Nikdo
není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik
činí dvě třetiny jejich odhadní ceny.
§
557
Vklady
v bankách a spořitelnách (dále jen "peněžní ústav") a státní cenné
papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše.
§
558
Uznání
dluhu
Uzná-li
někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že
dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní
následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.
Oddíl
šestý
Zánik
závazků
Splnění
dluhu
§
559
(1)
Splněním dluh zanikne.
(2)
Dluh musí být splněn řádně a včas.
§
560
Mají-li
si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen
ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten,
kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude
poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka
ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly
známy, když smlouvu uzavřel.
§
561
(1)
Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li dohodnuto
jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit.
(2)
Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, může účastník, který měl
právo volby, od smlouvy odstoupit.
§
562
Dlužník
splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o
tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník věděl,
že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout.
§
563
Není-li
doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí,
je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem
požádán.
§
564
Je-li
doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle
okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.
§
565
Jde-li
o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro
nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno.
Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští
splátky.
§
566
Věřitel
je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze
pohledávky.
§
567
(1)
Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto
určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
(2)
Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo
provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet
věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti,
není-li dohodnuto jinak.
§
568
Nemůže-li
dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v
prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo
věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník
uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.
§
569
(1)
Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom,
že dluh byl zcela nebo zčásti splněn.
(2)
Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení.
Dohoda
§
570
(1)
Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem
novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.
(2)
Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení
nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený
závazek.
§
571
Dosavadní
závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z
dohody o novém závazku.
§
572
(1)
Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i závazek, který
nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo osoby, vůči nimž mohou
být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajištěn nový
závazek, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti
dosavadnímu závazku zůstávají zachovány.
(2)
Strany se mohou dohodnout, že nesplněný závazek nebo jeho část se ruší, aniž by
vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, zrušovaný závazek
zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou stranou.
(3)
Dohoda o zrušení závazku musí být uzavřena písemně, jestliže se zrušuje závazek
sjednaný písemně.
§
573
Nevyplývá-li
výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného, zaniká současně i
závazek druhé strany, a jestliže byl již splněn, má druhá strana nárok na jeho
vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s úroky. Dohodnou-li se strany na
zrušení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím
zrušované části závazku.
§
574
(1)
Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh
promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.
(2)
Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout,
je neplatná.
Nemožnost
plnění
§
575
(1)
Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
(2)
Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s
většími náklady nebo až po sjednaném čase.
(3)
Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud jde o tuto
část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit.
Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež byl dlužníkovi
znám v době uzavření smlouvy, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný
hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez
zbytečného odkladu poté, kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí
dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá.
§
576
Stane-li
se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek
na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění je způsobena osobou,
která nemá právo volby plnění, může druhá strana od smlouvy odstoupit.
§
577
(1)
Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti, jež
činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za škodu, která
vznikne věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn.
(2)
Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno.
§
578
Uplynutí
doby
Práva
i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.
§
579
Smrt
dlužníka nebo věřitele
(1)
Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které
mělo být provedeno osobně dlužníkem.
(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen
na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení
společenského uplatnění.
Započtení
§
580
Mají-li
věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu,
zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků
učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy
se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
§
581
(1)
Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví,
ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení
není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem
rozhodnutí.
(2)
Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u
soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst
pohledávku, která ještě není splatná.
(3)
Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a
2.
(4)
Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.
§
582
Výpověď
(1) Jestliže
je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k
nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti
anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob
její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního
čtvrtletí.
(2)
Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti, jestliže z
jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen.
§
583
Neuplatnění
práva
K
zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v
případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník
nenamítne.
§
584
Splynutí
Jestliže
splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne
právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak.
Narovnání
§
585
(1)
Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo
pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká
se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.
(2)
Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání
uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku.
(3)
Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.
§
586
(1)
Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost
dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se
druhá strana neplatnosti dovolat.
(2)
Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně
vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání
neměla.
§
587
I
když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena veškerá vzájemná
práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž vznikla mezi nimi
spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání nepochybně vyplývá, že se
narovnání týká i jiných vztahů.
HLAVA
DRUHÁ
KUPNÍ
A SMĚNNÁ SMLOUVA
Oddíl
první
Obecná
ustanovení o kupní smlouvě
§
588
Z
kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat
a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu
dohodnutou cenu.
§
589
Cenu
je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je
smlouva neplatná podle § 40a.
§
590
Není-li
dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého
zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví.
Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve než dojde k odevzdání předmětu
koupě, má prodávající až do odevzdání práva a povinnosti schovatele.
§
591
Není-li
dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez
zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít,
nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění
nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět
koupě prohlédnout.
§
592
Je-li
kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě uložit na
náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele nebo jej může
po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze
a není-li na upozornění čas, upozornění není nutné.
§
593
Není-li
dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě, zejména
náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady spojené s převzetím
kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady
odeslání kupující.
§
594
Má-li
prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc
byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak.
§
595
Tomu,
kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na nejisté budoucí
užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho
očekávání zmařeno.
§
596
Má-li
věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní
smlouvy na ně upozornit.
§
597
(1)
Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího
neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny
odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc
neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
(2)
Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající
ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné,
anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
§
598
Kupující
má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním
práv z odpovědnosti za vady.
§
599
(1)
Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z
odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl
nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a jde-li o vady
zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci.
(2)
Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu, jen jestliže
náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1.
§
600
Uplatněním
práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody.
Oddíl
druhý
Vedlejší
ujednání při kupní smlouvě
§
601
Výhrada
vlastnictví
Má-li
vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny,
musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného,
přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího
odevzdáním věci.
Předkupní
právo
§
602
(1)
Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl
prodat, má předkupní právo.
(2)
Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než prodejem.
§
603
(1)
Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke koupi.
(2)
Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči nástupcům
kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se nabývá vkladem
do katastru nemovitostí. Nekoupil-li prodávající věc nabídnutou kupujícím,
zůstává mu zachováno předkupní právo i vůči jeho právnímu nástupci.
(3)
Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat,
aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.
§
604
Předkupní
právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu.
§
605
Není-li
dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit
movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba
marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek;
jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.
§
606
Kdo
je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li
dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté vedle
ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne.
Právo
zpětné koupě
§
607
(1)
Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do určité doby
po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě.
(2)
Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně.
§
608
(1)
Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou, a není-li
dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak
právo zpětné koupě zanikne.
(2) Využije-li
prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu
a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní
smlouvy.
§
609
(1)
Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká uplatněním tohoto
práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu.
(2)
Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující povinen
vrátit tutéž věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíž bylo porušeno
právo zpětné koupě, je neplatná.
§
610
Jiná
vedlejší ujednání
(1)
Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání mající
povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní
smlouvou.
(2)
Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději
uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v
této lhůtě neuplatnil.
Oddíl
třetí
Směnná
smlouva
§
611
Ustanovení
o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní
strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována ohledně
věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou
přijímá, za stranu kupující.
Oddíl
čtvrtý
Zvláštní
ustanovení o prodeji zboží v obchodě
§
612
Jestliže
fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen
"prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě
obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až 627.
§
613
Věci
lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v
dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem.
Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením
objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody.
§
614
(1)
Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat
věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. V
ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li
se s prodávajícím jinak.
(2)
Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající je oprávněn
požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví zvláštní předpis,
popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.
(3)
Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při zásilkovém
prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě
dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnictví ke
koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může
kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým
zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva,
odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.
§
615
Plnění,
která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout.
Shoda
s kupní smlouvou
§
616
(1) Prodávající
odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě
s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.
(2)
Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se
dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou
požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na
základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti
pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v
tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který
prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U
potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny
podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha věci, má
kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu
byla předvedena.
(3) V
případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen
"rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající
bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní
smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou;
není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny
věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci
o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.
(4)
Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí
věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to
neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.
§
617
Je-li
třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li
se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen
kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li
prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho
vzniklou.
§
618
Věci,
které mají vady, jež nebrání, aby mohlo být věci užíváno k určenému účelu, musí
být prodávány jen za nižší ceny, než je obvyklá cena bezvadné věci; kupujícího
je třeba upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z
povahy prodeje.
Odpovědnost
za vady prodané věci
§
619
(1)
Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající
za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v
záruční době (záruka).
(2)
Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. U věcí
prodávaných za nižší cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které byla nižší
cena sjednána.
(3)
Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře
používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.
§
620
(1)
Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců; jde-li o prodej
potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u
prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k
ní připojeném vyznačena v souladu se zvláštními právními předpisy lhůta k použití věci, skončí záruční doba
uplynutím této lhůty.
(2) U
věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, může být
zvláštním právním předpisem záruční doba prodloužena nad dobu uvedenou v odstavci
1; prodloužení záruční doby se může týkat i jen některé součástky věci.
(3)
Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou formou
(záruční list). Záruční list musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo
obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o
právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Umožňuje-li to povaha
věci, postačuje namísto záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení
věci obsahující uvedené údaje.
(4)
Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající v záručním
listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede její
rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní
plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň uvede, že poskytnutím záruky
nejsou dotčena práva kupujícího, která se ke koupi věci váží podle zvláštních
právních předpisů. Nesplněním povinností týkajících se vydání záručního listu
není platnost záruky dotčena.
(5)
Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout
záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně; v záručním listě pak
určí prodávající podmínky a rozsah prodloužení záruky.
§
621
Záruční
doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do
provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční doba běžet až ode dne
uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději
do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby
potřebnou součinnost.
§
622
(1)
Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně,
včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu
odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat
výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li
takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od
smlouvy odstoupit.
(2)
Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být
řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo
od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady
odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po
opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
(3)
Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má kupující
právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit.
§
623
Vada,
která vznikla neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením věci do
provozu, bude považována za vadu věci, pokud tato montáž nebo uvedení do
provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou
osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí rovněž v případě, kdy montáž nebo
jiné uvedení věci do provozu provedl kupující a vada vznikla na základě
nesprávných pokynů uvedených v návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu.
§
624
Má-li
věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou prodávající
odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.
§
625
Práva
z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla
koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě,
který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní
kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy.
Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při
prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím.
§
626
(1)
Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou,
nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2)
Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být uplatněna
nejdéle v den následující po koupi; jinak práva zaniknou.
(3) U
věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna
do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v
dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající
v dokladu o prodeji věci.
§
627
(1)
Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po
skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá.
Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil,
jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2)
Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci. Totéž
platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka.
(3)
Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním
práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto
právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.
HLAVA
TŘETÍ
DAROVACÍ
SMLOUVA
§
628
(1) Darovací
smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar
nebo slib přijímá.
(2)
Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité
věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.
(3)
Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti.
§
629
Dárce
je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na
které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.
§
630
Dárce
se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům
jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
HLAVA
ČTVRTÁ
SMLOUVA
O DÍLO
Oddíl
první
Obecná
ustanovení
§
631
Smlouvou
o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že
je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.
§
632
Nedojde-li
ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat objednateli písemné
potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu
díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení.
§
633
(1)
Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době.
Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení
odpovídat této normě.
(2)
Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést je
osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.
§
634
(1)
Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je
třeba poskytnout cenu přiměřenou.
(2)
Není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však
dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu
bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele
přiměřené zálohy.
§
635
(1)
Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele
zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy,
schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně
objednal.
(2)
Došlo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně cenového
předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na to povinen
objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu.
(3)
Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit;
neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit
zhotoviteli cenu novou, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení dohodnuté
doby provedení díla.
(4)
Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku
připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny,
pouze měl-li z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.
§
636
(1)
Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se určit
alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu určenou
odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně
upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu
v ceně.
(2)
Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené ceny od smlouvy odstoupit;
odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na
provedenou práci a vzniklé náklady podle původně určené ceny, jen pokud měl z
částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením od smlouvy není
dotčeno právo objednatele na náhradu škody.
(3)
Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu, je povinen zaplatit
za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu.
§
637
(1)
Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému vyhotovení
díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného odkladu upozornit.
Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, žádá-li objednatel, aby dílo bylo
provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné.
(2)
Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na objednávce, zhotovitel může
od smlouvy odstoupit.
§
638
(1)
Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel oprávněn
určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může od smlouvy
odstoupit, upozorní-li na takový následek.
(2)
Totéž platí, provádí-li se dílo u objednatele a ten nevykoná potřebná zdravotní
a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící dílo.
§
639
Poskytne-li
objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak zhotovitel v určenou dobu
nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo na náhradu nutných nákladů, které
mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho
měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je
uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.
§
640
Bylo-li
dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí zhotovitel nárok na odměnu.
§
641
(1) I
když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena, byl-li ochoten dílo
provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Je však
povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak,
nebo co úmyslně zameškal vydělat.
(2)
Byl-li zhotovitel zdržen v provádění díla okolnostmi na straně objednatele,
náleží mu za to přiměřená náhrada.
§
642
(1)
Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen
zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel
nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady.
(2)
Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo
nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní
nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.
§
643
(1)
Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních vlastnostech zhotovitele, ruší
se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou domáhat pouze zaplacení
upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny přiměřené upotřebitelným
výsledkům vykonané práce.
(2)
Smrt objednatele sama o sobě smlouvu neruší.
Oddíl
druhý
Zvláštní
ustanovení o zhotovení věci na zakázku
§
644
Jde-li
o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle
jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za
zhotovení věci.
§
645
(1)
Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem,
jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně
odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.
(2)
Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost
materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele
na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil.
§
646
(1)
Záruční doba je šest měsíců.
(2) U
věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, stanoví
zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců; záruční doba přesahující
šest měsíců se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat
objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) U
zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis může stanovit, že
u některých částí staveb může být záruční doba kratší, nejméně však osmnáct
měsíců.
§
647
Záruční
doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel věc až po dni,
do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již ode dne, kdy měl
tuto povinnost.
§
648
(1)
Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn požadovat bezplatné
odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu.
(2)
Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být
podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má objednatel právo na
zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad odstranitelných, jestliže pro
opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat.
Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle
objednávky, má objednatel právo na přiměřenou slevu.
§
649
Práva
z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak
práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do
záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom,
kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a době jejího trvání.
§
650
(1)
Objednatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí
doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho
měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit dohodnutý
poplatek za uskladnění.
(2)
Po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla věc zhotovena, může zhotovitel s
věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc zpeněžit nebo jiným způsobem s ní
účelně naložit, má zhotovitel právo, aby mu objednatel zaplatil cenu zhotovení
díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za použitý materiál, který dodal na
zhotovení věci. V případě zhotovení stavby má zhotovitel vždy právo na
zaplacení ceny za zhotovenou stavbu.
§
651
Zhotovuje-li
se objednateli stavba na objednávku, odpovídá zhotovitel za poškození nebo
zničení stavby až do převzetí zhotovené stavby, ledaže by ke škodě došlo i
jinak.
Oddíl
třetí
Zvláštní
ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci
§
652
(1)
Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle
jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby
mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.
(2)
Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky
jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou
se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.
§
653
(1)
Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí
věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v
záruční době.
(2)
Zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má
být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na
vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.
§
654
(1)
Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy stanovena
jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně osmnáct měsíců.
(2)
Jestliže účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále po delší dobu
užívána, stanoví zvláštní předpisy pro opravu nebo úpravu věci záruční dobu
delší než tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak. Záruční doba přesahující tři
měsíce se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat
objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3)
Prohlášením v záručním listě vydaném objednateli může zhotovitel poskytnout
záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě
určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky.
§
655
(1)
Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné
odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté
lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté
lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy
nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy.
(2)
Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době;
jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení opravy nebo úpravy se
do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o
tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy nebo úpravy a o době jejího
trvání.
§
656
(1)
Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce od
uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a byla-li provedena později,
do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení. Neučiní-li tak, je povinen
zaplatit poplatek za uskladnění.
(2)
Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy byl povinen
ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat. Je-li zhotoviteli známa adresa
objednatele a jde-li o věc větší hodnoty, je zhotovitel povinen o zamýšleném
prodeji objednatele předem vyrozumět a poskytnout mu přiměřenou dodatečnou
lhůtu k vyzvednutí věci.
(3)
Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí zhotovitel objednateli výtěžek
prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy, poplatku za uskladnění a nákladů
prodeje. Právo na výtěžek prodeje musí objednatel uplatnit u zhotovitele.
HLAVA
PÁTÁ
SMLOUVA
O PŮJČCE
§
657
Smlouvou
o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze,
a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
§
658
(1)
Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
(2)
Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího
množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.
HLAVA
ŠESTÁ
SMLOUVA
O VÝPŮJČCE
§
659
Smlouvou
o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.
§
660
Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k
řádnému užívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro užívání věci.
§
661
(1) Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s
účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen
chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením.
(2)
Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat
věc k užívání jinému.
§
662
(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje,
nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.
(2) Půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením
stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc
neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.
HLAVA
SEDMÁ
NÁJEMNÍ
SMLOUVA
Oddíl
první
Obecná
ustanovení
§
663
Nájemní
smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve
sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.
§
664
Pronajímatel
je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému
užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto
stavu ji svým nákladem udržovat.
§
665
(1) Nájemce
je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto
jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat
přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem.
(2)
Nájemce je povinen věc užívat pouze v případě, že tak bylo smluveno, nebo že
neužíváním by byla věc znehodnocena více než jejím užíváním.
§
666
(1)
Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak.
(2)
Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo
odstoupit od smlouvy.
§
667
(1)
Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele.
Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k
tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat
úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v
mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou,
ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu
protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.
(2)
Provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu pronajímatele, je povinen po
skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu. Hrozí-li v důsledku
prováděných změn na věci pronajímateli značná škoda, je pronajímatel oprávněn
odstoupit od smlouvy.
§
668
(1)
Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřeby oprav,
které má provést pronajímatel. Při porušení této povinnosti odpovídá nájemce za
škodu tím způsobenou a nemá nároky, které by mu jinak příslušely pro nemožnost
nebo omezenou možnost užívat věc pro vady věci, jež nebyly včas pronajímateli
oznámeny.
(2)
Nájemce je povinen snášet omezení v užívání pronajaté věci v rozsahu nutném pro
provedení oprav a udržování věci.
§
669
Jestliže
nájemce vynaložil na věc náklady při opravě, ke které je povinen pronajímatel,
má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže oprava byla provedena se souhlasem
pronajímatele nebo jestliže pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral,
ačkoli mu byla oznámena její potřeba. Jinak může nájemce požadovat jen to, o co
se pronajímatel obohatil.
§
670
Nájemce
je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla škoda. Je povinen dát věc
pojistit, jen jestliže to stanoví smlouva.
Oddíl
druhý
Nájemné
§
671
(1)
Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době
uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího
užívání.
(2)
Není-li dohodnuto nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak, platí se nájemné ze
zemědělských nebo lesních pozemků půlročně pozadu 1. dubna a 1. října, při
ostatních nájmech měsíčně pozadu.
§
672
(1)
Na zajištění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým
věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním
žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí.
(2)
Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním
vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední příkaz a pronajímatel ohlásí
svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li
odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno, může
pronajímatel zadržet věci na vlastní nebezpečí, do osmi dnů však musí žádat o
soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat.
§
673
Nájemce
není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl
pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým, nebo nebyl-li způsob užívání
dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo nemohl-li z uvedených příčin při
nájmu zemědělských nebo lesních pozemků docílit žádný výnos.
§
674
Může-li
nájemce užívat pronajatou věc z důvodů uvedených v § 673 pouze omezeně nebo jestliže
při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků užitky z věci klesly z uvedených
důvodů pod polovinu běžného výnosu, má nájemce nárok na přiměřenou slevu z
nájemného. Pronajímatel si však musí započíst náklad, který ušetřil, a cenu
výhod, které měl z toho, že nájemce věc užíval jen omezeně.
§
675
Právo
na prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být uplatněno u
pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebude-li uplatněno do
šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke skutečnostem toto právo zakládajícím.
Oddíl
třetí
Skončení
nájmu
§
676
(1)
Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se
pronajímatel s nájemcem jinak.
(2)
Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá
návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje
se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem
sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu
kratší se obnovuje na tuto dobu.
§
677
(1)
Zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě
pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.
(2)
Nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků patřících do zemědělského
půdního fondu nebo lesního půdního fondu
v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech
jiných nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční
lhůtě.
§
678
Ustanovení
o výpovědní době, vyklizení a odevzdání platí pouze tehdy, není-li smlouvou
nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak.
§
679
(1)
Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá věc
předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému užívání, anebo
stane-li se později - aniž by nájemce porušil svoji povinnost - nezpůsobilou ke
smluvenému nebo obvyklému užívání, stane-li se neupotřebitelnou anebo bude-li
mu odňata taková část věci, že by tím byl zmařen účel smlouvy.
(2)
Jsou-li místnosti, které byly pronajaty k obývání nebo k tomu, aby se v nich
zdržovali lidé, zdraví závadné, má nájemce toto právo i tehdy, věděl-li o tom
při uzavření smlouvy. Práva odstoupit od smlouvy se nelze předem vzdát.
(3)
Pronajímatel může kdykoli odstoupit od smlouvy, užívá-li nájemce přes písemnou
výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li užívání věci takovým způsobem, že
pronajímateli vzniká škoda, nebo že mu hrozí značná škoda. Nejde-li o byt nebo
nebytový prostor, může pronajímatel také odstoupit od smlouvy, jestliže
nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné ani do splatnosti dalšího
nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, do tří měsíců, nebo
jestliže s ohledem na pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu je třeba
pronajatou věc vyklidit.
§
680
(1)
Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.
(2)
Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního
postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči
dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem
prokázána.
(3)
Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci, může z tohoto důvodu vypovědět
nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy, byla-li smlouva uzavřena na dobu
určitou; výpověď však musí podat v nejbližším výpovědním období, pokud je
zákonem nebo dohodou stanoveno. Při změně vlastnictví k movité věci může
smlouvu vypovědět i nabyvatel.
§
681
Po
podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením nájmu a předáním věci je nájemce
nemovité věci povinen, není-li dohodnuto jinak, umožnit zájemci o pronajmutí
její prohlídku v přítomnosti pronajímatele nebo jeho zástupce. Nájemce nesmí
být prohlídkou zbytečně obtěžován.
§
682
Skončí-li
nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu odpovídajícím
sjednanému způsobu užívání věci; nebyl-li způsob užívání výslovně smluven, ve
stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.
§
683
(1)
Došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku
jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil
k pronajaté věci přístup; za náhodu však neodpovídá.
(2)
Domáhat se náhrady lze pouze do šesti měsíců od vrácení pronajaté věci; jinak
nárok zanikne.
§
684
Uplatňuje-li
třetí osoba k věci práva, jež jsou neslučitelná s právy nájemce, je
pronajímatel povinen učinit potřebná právní opatření k jeho ochraně. Jestliže
tak pronajímatel v přiměřené lhůtě neučiní, nebo nejsou-li jeho opatření
úspěšná, může nájemce odstoupit od smlouvy.
Oddíl
čtvrtý
Zvláštní
ustanovení o nájmu bytu
§
685
(1)
Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za
nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání.
Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu práce nájemce pro
pronajímatele.
(2) U
družstevního bytu lze nájemní smlouvu mezi bytovým družstvem a členem bytového
družstva uzavřít pouze za podmínek upravených ve stanovách bytového družstva.
(3)
Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej může vypovědět jen z důvodů stanovených
v zákoně.
(4)
Zvláštní zákon stanoví, co se rozumí služebním bytem, bytem zvláštního určení a
bytem v domě zvláštního určení a za jakých podmínek lze uzavřít nájemní smlouvu
u služebního bytu, u bytu zvláštního určení a u bytu v domě zvláštního určení.
§
686
(1)
Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich
užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu
nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu.
(2)
Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uzavřena na
dobu neurčitou.
§
686a
(1)
Pronajímatel je oprávněn při sjednání nájemní smlouvy požadovat, aby nájemce
složil peněžní prostředky k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytovaná
v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných svých závazků v souvislosti s
nájmem. Pronajímatel uloží složené peněžní prostředky na svůj zvláštní účet,
společný pro všechny nájemce, u peněžního ústavu.
(2)
Výše složených peněžních prostředků nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního
nájemného a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním
bytu.
(3)
Pronajímatel je oprávněn tyto prostředky použít k úhradě pohledávek na nájemném
a k úhradě za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu nebo k úhradě
jiných závazků nájemce v souvislosti s nájmem, přiznaných vykonatelným
rozhodnutím soudu nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo nájemcem písemně
uznaných. Uvedené pohledávky má pronajímatel právo započíst proti pohledávce na
vrácení úhrady podle odstavce 1. Nájemce je povinen doplnit peněžní prostředky
na účtu u peněžního ústavu na původní výši, pokud pronajímatel tyto peněžní
prostředky oprávněně čerpal, a to do jednoho měsíce.
(4)
Po skončení nájmu je pronajímatel povinen vrátit nájemci nebo jeho právnímu
nástupci složené peněžní prostředky s příslušenstvím, pokud nebyly oprávněně
čerpány podle odstavce 3, a to nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce
byt vyklidil a předal pronajímateli.
(5)
Na vyplacení peněžních prostředků ze zvláštního účtu má jinak právo strana,
které svědčí rozhodnutí soudu nebo jiného veřejného úřadu se stejnými účinky.
(6)
Na nájem bytu nelze použít ustanovení o prodloužení nájmu (§ 676 odst. 2).
Práva
a povinnosti z nájmu bytu
§
687
(1)
Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému
užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním
bytu.
(2) V
nájemní smlouvě lze dohodnout, že pronajímatel předá nájemci byt ve stavu
nezpůsobilém pro řádné užívání, pokud se nájemce s pronajímatelem dohodnul, že
provede úpravy předávaného bytu. Současně se pronajímatel a nájemce dohodnou o
vzájemném vymezení práv a povinností.
(3)
Nestanoví-li nájemní smlouva jinak, drobné opravy v bytě související s jeho
užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou hradí nájemce. Pojem drobných oprav
a nákladů spojených s běžnou údržbou bytu upravuje zvláštní právní předpis.
(4)
Práva a povinnosti nájemce, který je členem bytového družstva, při opravách a
údržbě družstevního bytu a hrazení nákladů s tím spojených, upravují stanovy
družstva.
§
688
Nájemce
bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti, mají vedle práva
užívat byt i právo užívat společné prostory a zařízení domu, jakož i požívat
plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno.
§
689
(1)
Nájemce a osoby, které žijí s nájemcem v bytě, jsou povinny řádně užívat byt,
společné prostory a zařízení domu a řádně požívat plnění, jejichž poskytování
je s užíváním bytu spojeno.
(2)
Nájemce je povinen písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob,
které žijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. V
písemném oznámení nájemce uvede jména, příjmení, data narození a státní
příslušnost těchto osob.
(3)
Nesplní-li nájemce povinnost podle odstavce 2 ani do jednoho měsíce, považuje
se to za hrubé porušení povinností podle § 711 odst. 2 písm. b).
§
690
Nájemci
jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí
zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv.
§
691
Nesplní-li
pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu,
nebo jimiž je výkon nájemcova práva ohrožen, má nájemce právo po předchozím
upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a požadovat od něj
náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit u
pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do
šesti měsíců od odstranění závad.
§
692
(1)
Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli potřebu těch
oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umožnit jejich provedení; jinak
odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.
(2)
Nepostará-li se nájemce o včasné provedení drobných oprav a běžnou údržbu bytu,
má pronajímatel právo učinit tak po předchozím upozornění nájemce na svůj náklad
sám a požadovat od něj náhradu.
(3)
Nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě umožnit pronajímateli nebo jím
pověřené osobě, aby provedl instalaci a údržbu zařízení pro měření a regulaci
tepla, teplé a studené vody, jakož i odpočet naměřených hodnot. Stejně je
povinen umožnit přístup k dalším technickým zařízením, pokud jsou součástí bytu
a patří pronajímateli.
§
693
Nájemce
je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě sám nebo ti, kdo
s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo po předchozím upozornění
nájemce závady a poškození odstranit a požadovat od nájemce náhradu.
§
694
Nájemce
nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu
pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V případě porušení této povinnosti je
pronajímatel oprávněn požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez
odkladu odstranil.
§
695
Pronajímatel
je oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné změny v bytě pouze
se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze odepřít jen z vážných důvodů.
Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz příslušného orgánu státní
správy, je nájemce povinen jejich provedení umožnit; jinak odpovídá za škodu,
která nesplněním této povinnosti vznikla.
Nájemné
a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu
§
696
(1)
Nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v průběhu trvání
nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem,
nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
(2) Způsob výpočtu úhrady za plnění poskytovaná s užíváním
bytu a způsob jejich placení stanoví zvláštní právní předpis.
§
697
Nezaplatí-li
nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů
po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení.
§
698
(1)
Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes jeho
upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delší
dobu zhoršuje jejich užívání. Právo na přiměřenou slevu z nájemného má nájemce
i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s užíváním bytu, nebo byla
poskytována vadně, a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo.
(2)
Stejné právo má nájemce, jestliže stavebními úpravami v domě se podstatně nebo
po delší dobu zhorší podmínky užívání bytu nebo domu.
(3)
Nájemce má právo na přiměřenou slevu z úhrady za plnění poskytovaná s užíváním
bytu, pokud je pronajímatel řádně a včas neposkytuje.
§
699
Právo
na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu je
třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li
uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.
Společný
nájem bytu
§
700
(1)
Byt může být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají stejná práva a
povinnosti.
(2)
Společný nájem vzniká též dohodou mezi dosavadním nájemcem, další osobou a
pronajímatelem.
(3) U
družstevního bytu může společný nájem vzniknout jen mezi manžely.
§
701
(1)
Běžné věci, týkající se společného nájmu bytu, může vyřizovat každý ze
společných nájemců. V ostatních věcech je třeba souhlasu všech; jinak je právní
úkon neplatný.
(2) Z
právních úkonů týkajících se společného nájmu bytu jsou oprávněni a povinni
všichni společní nájemci společně a nerozdílně.
§
702
(1)
Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech
vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh některého z nich
soud.
(2)
Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh společného nájemce
zrušit právo společného nájmu bytu, vznikne-li jím nezaviněný stav, který brání
společnému užívání bytu společnými nájemci. Zároveň určí, který ze společných
nájemců nebo kteří z nich budou byt dále užívat.
Společný
nájem bytu manžely
§
703
(1)
Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu,
vznikne společný nájem bytu manžely.
(2)
Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy
o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné
členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a
povinni společně a nerozdílně.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.
§
704
(1)
Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne
oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství.
(2)
Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na
uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.
§
705
(1)
Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich
rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z
manželů bude byt dále užívat jako nájemce.
(2)
Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených
manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu
rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem
bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu
družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh
jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen
družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených
manželů v družstvu.
(3)
Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy
nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
Vztahy
k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství
(1)
Osoba, která uzavřela registrované partnerství (dále jen "partnerství"), má po dobu
trvání partnerství právo užívat byt, jenž je v nájmu druhého partnera a práva s
tím spojená (§ 688).
(2)
Uzavřením partnerství nevzniká společný nájem bytu (družstevního bytu), jehož
nájemcem je jeden z partnerů. Stejně tak společný nájem bytu nevzniká, pokud se
stane jeden z partnerů nájemcem bytu (družstevního bytu) za trvání
partnerství. Ustanovení umožňující vznik společného nájmu bytu dohodou (§ 700)
tím nejsou dotčena.
(3)
Zrušením, popřípadě vyslovením neplatnosti nebo neexistence partnerství, zaniká
právo partnera , který není nájemcem bytu, tento byt nadále užívat.
Přechod
nájmu bytu
§
706
(1)
Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se
nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, partner , rodiče,
sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve
společné domácnosti a nemají vlastní byt.
(2)
Nájemci (společnými nájemci) se stávají také vnuci nájemce a ti, kteří pečovali
o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou,
jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po
dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Jde-li o vnuky nájemce, může
soud z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se stávají nájemci, i
když soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Jde-li o
osoby, které nájemce do bytu přijal až po sjednání nájemní smlouvy, vztahuje se
na tyto osoby ustanovení věty první pouze tehdy, jestliže se na tom nájemce a
pronajímatel písemně dohodli; to neplatí, jde-li o vnuky nájemce.
(3)
Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu
manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho
dědice, kterému připadl členský podíl.
§
707
(1)
Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným
nájemcem pozůstalý manžel.
(2)
Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu
manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává
členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne
soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na
družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v
družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl.
Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců.
(3)
Zemře-li jeden ze společných nájemců, přechází jeho právo na ostatní společné
nájemce.
§
708
Ustanovení
§ 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce opustí
trvale společnou domácnost.
§
709
Ustanovení
§ 703 až 708 neplatí pro byty služební, pro byty zvláštního určení a pro byty v
domech zvláštního určení.
Zánik
nájmu bytu
§
710
(1)
Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo
písemnou výpovědí.
(2) V
písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta
nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce.
Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž
byla výpověď doručena druhému účastníkovi.
(3) V
případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této
doby.
(4) Nájem bytu, který byl sjednán na dobu výkonu práce pro
pronajímatele, skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po
měsíci, v němž nájemce přestal bez vážného důvodu na své straně vykonávat práce
pro pronajímatele.
(5) Přestane-li nájemce bytu, jehož nájem byl sjednán na
dobu výkonu práce pro pronajímatele, vykonávat z vážného důvodu na své straně
tyto práce, změní se nájem tohoto bytu na nájem na dobu neurčitou, a to od
prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nájemce přestal práce pro
pronajímatele vykonávat.
(6)
Za vážný důvod na straně nájemce se považuje zejména splnění podmínek pro
přiznání starobního nebo invalidního důchodu, skutečnost, že nájemce nemůže
podle lékařského posudku vykonávat sjednanou práci a pronajímatel pro něj nemá
jinou vhodnou práci, nebo skončení pracovního poměru výpovědí danou
pronajímatelem z důvodu organizačních změn.
§
711
(1)
Pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně.
(2)
Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu:
a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes
písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě;
b) jestliže nájemce hrubě porušuje své
povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku
měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo
nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686a odst. 3;
c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma
případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt;
d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů
nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas;
e) jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v
domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba.
(3) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci.
V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní
lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu
na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona
přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající
bytovou náhradu.
(4) Má-li nájemce právo na náhradní byt nebo na náhradní
ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího
náhradního bytu nebo náhradního ubytování.
(5) Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě
šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a
řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.
§
711a
(1)
Pronajímatel může vypovědět nájem pouze s přivolením soudu v těchto případech:
a)
potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo
snachu, své rodiče nebo sourozence;
b)
jestliže nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel
potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho bude pracovat;
c)
je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit tak, že
byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění
nelze byt nebo dům delší dobu užívat;
d)
jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu
nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových
prostorů chce tento byt užívat.
(2)
Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi
pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi a výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2).
(3) V
případě výpovědi dané z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a), c) a d) je
pronajímatel povinen uhradit nájemci nezbytné stěhovací náklady, pokud nedojde
k jiné dohodě.
(4)
Jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení, lze
vypovědět nájem podle odstavce 1 jen po předchozím souhlasu toho, kdo svým
nákladem takový byt zřídil, podílel se na jeho zřízení, nebo jeho právního
nástupce. Pokud byl byt zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo
stát na jeho zřízení přispěl, lze nájem vypovědět jen na základě předchozího
rozhodnutí příslušného úřadu.
(5)
Jestliže pronajímatel bez vážných důvodů nevyužil vyklizeného bytu k účelu, pro
který vypověděl nájem bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnout, že
pronajímatel je povinen dodatečně uhradit nájemci, který byt uvolnil, stěhovací
náklady a další náklady spojené s potřebnou úpravou náhradního bytu. Soud může
dále uložit pronajímateli, aby nájemci uhradil rozdíl ve výši nájemného z
dosavadního bytu a z bytu náhradního, až za dobu pěti let, počínaje měsícem, v
němž se nájemce přestěhoval do náhradního bytu, nejdéle však do doby, kdy
nájemce ukončil nájem náhradního bytu. Právo nájemce na úhradu rozdílu v
nájemném se v období pěti let nepromlčí. Jiné nároky nájemce tím nejsou
dotčeny. Dále soud může na návrh toho, kdo poskytl bytovou náhradu, uložit
pronajímateli, aby mu uhradil přiměřenou náhradu.
(6)
Nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního
bytu nebo náhradního ubytování.
§
712
(1)
Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování.
(2)
Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky
důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončí-li nájemní poměr
výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. a), b), c) a d), má
nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně
rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt). Soud může na návrh
pronajímatele z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že nájemce má
právo na náhradní byt o menší podlahové ploše než vyklizovaný byt. Skončí-li
nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. b) a
nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele bez vážných důvodů, stačí při
vyklizení poskytnout přístřeší. Soud může na návrh pronajímatele rozhodnout, že
z důvodů zvláštního zřetele hodných má nájemce právo na náhradní byt o menší podlahové
ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je
vyklizovaný byt, nebo právo na náhradní ubytování.
(3) V
případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí rozvedenému manželovi, který je
povinen byt vyklidit, poskytnout náhradní ubytování; soud však z důvodů
zvláštního zřetele hodných rozhodne, že rozvedený manžel má právo na náhradní
byt. V případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá má rozvedený manžel
právo na náhradní byt; soud může, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele
hodné, rozhodnout, že rozvedený manžel má právo jen na náhradní ubytování.
(4)
Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně
nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.
(5)
Skončí-li nájemní poměr vypovědí pronajímatele podle § 711 odst. 2 písm. a),
b), c) a d), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší.. Jde-li o rodinu s
nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711
odst. 1 písm. c) a d), může soud na návrh nájemce, jsou-li pro to důvody
zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní
ubytování, popřípadě na náhradní byt; v těchto případech může být bytová
náhrada poskytnuta i mimo obec, v níž je vyklizovaný byt. Přístřeším se rozumí
provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k
uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.
(6)
Pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není tento nájemce povinen se z bytu
vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není odpovídající bytová náhrada
zajištěna; společní nájemci mají nárok jen na jednu bytovou náhradu.
§
712a
V
období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu
mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v
rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 až 699 a přiměřeně § 700 až § 702 odst.
1.
§
713
(1)
Jestliže služební byt po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho manželství užívají
dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 706 odst. 1, nejsou povinny se z bytu
vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt. To platí i v
případě, jestliže nájemce služebního bytu opustí trvale společnou domácnost. V
odůvodněných případech soud může rozhodnout, že stačí náhradní byt o menší
podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než
je vyklizovaný byt nebo náhradní ubytování.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na byty zvláštního určení a byty v
domech zvláštního určení.
§
714
Zánikem
členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu. Osoba, jejíž nájem
bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat, pokud jí není zajištěna bytová
náhrada za podmínek uvedených v § 712 odst. 2 a 3, popřípadě poskytnuto
přístřeší za podmínek uvedených v § 712 odst. 5. Vrácení členského podílu se
může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami
družstva.
Úprava
práv nájemců při vzájemné výměně bytu
§
715
Se
souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Souhlas i
dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez závažných důvodů
souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev
vůle pronajímatele.
§
716
(1)
Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do tří měsíců
ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo zanikne.
(2)
Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závažné okolnosti, že není
možno splnění dohody na něm spravedlivě požadovat, může od dohody odstoupit;
musí však tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k náhradě škody tím není
dotčena.
Oddíl
pátý
Nájem
obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení
§
717
(1) V
zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné místnosti nájemní
smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem.
(2)
Jsou-li na užívání téže místnosti uzavřeny nájemní smlouvy s více nájemci, je
každý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu, který mu byl v dohodě
vymezen.
§
718
Je-li
nájemce povinen se z obytné místnosti vystěhovat, stačí mu poskytnout náhradní
ubytování, pokud nájemní smlouvou nebylo účastníky dohodnuto něco jiného. V
případě, že nájem obytné místnosti skončil z důvodů, pro které lze vypovědět
nájem bytu podle § 711 odst. 2 písm. a), b), c) a d), stačí při vyklizení
poskytnout přístřeší.
Oddíl
šestý
Podnájem
bytu (části bytu)
§
719
(1)
Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou
ve smlouvě o podnájmu nebo bez určení doby jen s písemným souhlasem
pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva neplatná. Porušení
této povinnosti se považuje za porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2
písm. b). Smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu. Nebylo-li dohodnuto
jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710
odst. 2.
(2)
Podnájem sjednaný bez určení doby skončí nejpozději se zánikem nájmu. Byl-li
podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této doby.
(3)
Po skončení podnájmu nemá podnájemce právo na náhradní podnájem.
Oddíl
sedmý
Nájem
a podnájem nebytových prostor
§
720
Nájem
a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem.
Oddíl
osmý
Zvláštní
ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých
§
721
(1)
Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které ji nelze řádně užívat, nebo
které takové užívání ztěžují, má nájemce právo, aby mu byla poskytnuta jiná věc
sloužící témuž účelu. Kromě toho má právo na prominutí nájemného nebo na slevu
z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl pro její vadu řádně užívat buď vůbec,
nebo jen za ztížených podmínek.
(2)
Právo na prominutí nebo na slevu z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele
nejpozději do konce doby, na kterou byl nájem sjednán.
§
722
(1)
Za opotřebení věci způsobené řádným užíváním nájemce neodpovídá.
(2)
Vzniklé poškození, ztrátu nebo zničení věci je nájemce povinen ohlásit
pronajímateli bez zbytečného odkladu. Povinnost nájemce nahradit škodu se řídí
ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za škodu; nájemce však neodpovídá za
škodu, která vznikla tím, že ten, kdo věc pronajal, nesplnil povinnost uloženou
ustanovením § 617.
§
723
(1) Vrátí-li
nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen platit nájemné až do
vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v prodlení, je povinen zaplatit též
poplatek z prodlení.
(2)
Jestliže se věc ztratila nebo byla zničena, je nájemce povinen platit nájemné a
poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení dohodnuto, dokud ztrátu nebo zničení
věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se o tom pronajímatel jinak nedozvěděl.
HLAVA
OSMÁ
PŘÍKAZNÍ
SMLOUVA
Oddíl
první
Obecná
ustanovení
§
724
Příkazní
smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná
jinou činnost.
Povinnosti
příkazníka
§
725
Příkazník
je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od
pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v
zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu.
§
726
Příkazník
je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá,
jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil
zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný, odpovídá příkazník pouze za
zavinění při volbě zástupce.
§
727
Příkazník
je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění
příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po
provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.
Povinnosti
příkazce
§
728
Příkazce
je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi předem na jeho
žádost přiměřené prostředky nezbytné ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi
potřebné a užitečné náklady, vynaložené při provádění příkazu, a to i když se
výsledek nedostavil.
§
729
(1)
Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné škody i tu škodu,
která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu.
(2)
Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu škodu jen náhodou, může se domáhat
náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz bezplatně; nedostane však
více, než by mu náleželo jako obvyklá odměna, kdyby byla sjednána.
§
730
(1)
Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla
dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka.
(2)
Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar
jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka.
Zánik
příkazní smlouvy
§
731
Pro
zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (§
33b).
§
732
Zanikla-li
příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé
do odvolání, utrpěnou škodu a přísluší-li příkazníkovi odměna, i její část
odpovídající provedené práci. To platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního
jednání zmařeno náhodou, ke které nedal příkazník podnět.
Oddíl
druhý
Smlouva
o obstarání věci
§
733
Smlouvou
o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli
obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc
obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.
§
734
O
uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli
písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a
doba obstarání.
§
735
Objednatel
může až do obstarání věci od smlouvy odstoupit; musí však obstarateli
nahradit účelně vynaložené náklady a jinou újmu vzniklou obstarateli,
pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen
nárok na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění obstaratele.
§
736
Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů objednatele;
odchýlit se od nich může pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele nevyhnutelné
a nemůže-li včas dosáhnout jeho souhlasu.
Oddíl
třetí
Smlouva
o obstarání prodeje věci
§
737
Smlouvou
o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel
převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji.
§
738
Smlouva
musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět prodeje, cenu, za
kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za
obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou
dobou určenou k prodeji věci.
§
739
(1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc
prodána.
(2)
Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po srážce
odměny částku, za kterou věc prodal.
§
740
Neprodá-li
obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc
svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout,
že se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu.
§
741
(1)
Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel
prodeje kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel
prodeje odpovídá i za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.
(2)
Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně ustanovení týkající se prodeje
použitých věcí.
HLAVA
DEVÁTÁ
JEDNATELSTVÍ
BEZ PŘÍKAZU
§
742
Obstará-li
někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je
ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu
nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil.
§
743
(1)
Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost
jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu.
(2)
Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel bez
příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal, v době
skončení jednání obohacen.
§
744
(1)
Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící škody,
odpovídá za vzniklou škodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i za náhodu,
ledaže by vznikla i bez jeho zásahu.
(2)
Totéž platí, zasáhne-li někdo do záležitostí jiného proti jeho projevené vůli.
§
745
Nemá-li
jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to
možné, co pořídil svým nákladem.
§
746
Jednatel
bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vše,
co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral.
HLAVA
DESÁTÁ
SMLOUVA
O ÚSCHOVĚ
§
747
(1)
Smlouvou o úschově vznikne složiteli právo, aby schovatel movitou věc od něj do
úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o úschově lze uzavřít i tak, že
odevzdání i převzetí věci bude zajištěno mechanickými prostředky.
(2)
Ve smlouvě lze dohodnout, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu
schovateli.
§
748
Složitel
je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování
vynaložil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak
nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele anebo zvyklostem.
§
749
(1)
Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a nebyla-li
dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat pečlivě, zejména je
povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po uplynutí doby úschovy převzatou
věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo.
(2)
Schovatel je povinen vrátit věc složiteli na požádání i před uplynutím sjednané
doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit ji dříve, ledaže věc nemůže pro
nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.
§
750
Není-li
ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může
složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.
§
751
Použije-li
schovatel převzatou věc, umožní-li její použití jinému, dá-li ji bez svolení
složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do úschovy, anebo je-li v
prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou škodu, ledaže by tato škoda
postihla uschovanou věc i jinak.
§
752
Složitel
je povinen, není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit schovateli škodu
vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel na věc vynaložil pro
splnění své povinnosti.
§
753
Vzájemných
práv z úschovy se lze domáhat pouze do šesti měsíců po vrácení věci; jinak
zaniknou.
HLAVA
JEDENÁCTÁ
SMLOUVA
O UBYTOVÁNÍ
§
754
(1)
Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel poskytl
přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu
ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a jiná
zařízení).
(2)
Za ubytování a služby s ním spojené je objednatel povinen zaplatit ubytovateli
cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády.
§
755
Ubytovaný
má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i užívat
společné prostory ubytovacího zařízení a používat služeb, jejichž poskytování
je s ubytováním spojeno.
§
756
Ubytovatel
je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k ubytování ve stavu
způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený výkon jeho práv spojených s
ubytováním.
§
757
Ubytovaný
je povinen užívat prostory vyhrazené mu k ubytování a plnění s ubytováním
spojené řádně; v těchto prostorách nesmí ubytovaný bez souhlasu ubytovatele
provádět žádné podstatné změny.
§
758
O
odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do ubytovacích prostor ubytovaným nebo
pro něj platí ustanovení § 433 a 436.
§
759
(1)
Ubytovaný může odstoupit od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby; újmu
vzniklou ubytovateli předčasným zrušením ubytování je ubytovaný povinen
nahradit, pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.
(2)
Ubytovatel může od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby odstoupit, jestliže
ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes výstrahu hrubě porušuje dobré mravy nebo
jinak hrubě porušuje své povinnosti ze smlouvy.
HLAVA
DVANÁCTÁ
SMLOUVY
O PŘEPRAVĚ
Oddíl
první
Smlouva
o přepravě osob
§
760
Smlouvou
o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní
prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.
§
761
Dopravce
je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a
při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních
zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.
§
762
(1)
Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho
dohledem, nebo odděleně.
(2)
Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce povinen dbát, aby bylo
přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.
Odpovědnost
§
763
(1)
Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující
vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas.
(2)
Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu vzniklou
cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady
stanoví přepravní řády.
(3)
Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného
odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou.
§
764
(1)
Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech
přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni
dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
dopravních prostředků (§ 427 až 431).
(2)
Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících
odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě.
Oddíl
druhý
Smlouva
o přepravě nákladu
§
765
(1)
Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce za přepravné
zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému příjemci.
(2)
Odesílatel je povinen dopravci na požádání objednávku přepravy písemně
potvrdit.
(3)
Dopravce je povinen na požádání odesílatele převzetí zásilky písemně potvrdit.
§
766
(1)
Až do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek stanovených
přepravními řády dopravci nové příkazy.
(2)
Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové příkazy přísluší příjemci,
stanoví přepravní řády.
§
767
Dopravce
je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovené lhůtě.
§
768
(1)
Dopravce může užít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo právnických
osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám.
(2)
Provádí-li přepravu společně několik dopravců podle přepravního řádu jako
přepravu sdruženou, stanoví přepravní řády, který z dopravců a za jakých
podmínek za tuto přepravu odpovídá.
Odpovědnost
§
769
(1)
Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od
převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo
příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou
zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit.
(2)
Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek se má za to, že škoda vznikla
některou z příčin uvedených v odstavci 1.
(3)
Na škody vzniklé na přepravovaných zásilkách se nevztahují ustanovení § 427 až
431.
§
770
(1)
Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla
ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho
je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou
ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě zásilky hradí
dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést
opravu, hradí dopravce náklady opravy.
(2)
Za jiné škody z nákladní přepravy, než jsou škody na přepravované zásilce,
odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací lhůty; podmínky a
rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
§
771
Právo
na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od vydání
zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti měsíců od
převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne.
Oddíl
třetí
Společná
ustanovení ke smlouvám o přepravě
§
772
Podrobnější
úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní
řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády též převzít ustanovení
platná v mezinárodní přepravě pro přepravu vnitrostátní; odpovědnost za škodu
na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena.
§
773
(1) O
nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656 odst. 2 a 3.
(2)
Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí (odebrání) některých zásilek,
zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které se rychle kazí, lhůty kratší
než 6 měsíců.
HLAVA
TŘINÁCTÁ
SMLOUVA
ZPROSTŘEDKOVATELSKÁ
§
774
Zprostředkovatelskou
smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření
smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li
výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
§
775
Zprostředkovateli
patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně
závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a.
§
776
Zprostředkovateli
patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto; v
pochybnostech jen, jestliže mu vznikl nárok na odměnu.
§
777
Zájemce
a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si navzájem všechny důležité
okolnosti související se zprostředkováním, zejména okolnosti, které mohou
ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovávanou smlouvu.
Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat cokoliv, jen
byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.
HLAVA
ČTRNÁCTÁ
VKLADY
Obecná
ustanovení
§
778
Smlouva
o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen
"vkladatel") a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a
jeho přijetím peněžním ústavem.
§
779
Vkladatel
má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené peněžním ústavem v
souladu s opatřením podle zvláštních předpisů.
§
780
(1) Vkladatel,
a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem
nakládat.
(2)
Vkladatel může v dohodě s peněžním ústavem vázat (vinkulovat)
výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.
(3)
Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, že mu vklad náleží.
Vklady
na vkladních knížkách
§
781
(1)
Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak, aby z ní
byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav.
(2)
Není-li prokázána jiná výše vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní knížce.
§
782
Vkladní
knížka může být vystavena pouze na jméno.
§
783
(1)
Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat.
(2) S
vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno,
příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je
vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve
stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a
průkazní lístek.
§
784
(1)
Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem nakládat, jen
prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho, kdo má na tom právní
zájem, vkladní knížku za umořenou.
(2)
Po umoření vydá peněžní ústav vkladateli novou vkladní knížku nebo na požádání
vyplatí celý vklad.
(3)
Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knížek a případy, kdy
může peněžní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou vkladní knížku i bez
umoření původní vkladní knížky, je-li oprávněný znám.
§
785
Jestliže
vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku na
doplnění záznamů, ruší se vkladový vztah uplynutím této doby; vkladatel má
právo na výplatu zůstatku zrušeného vkladu.
Vkladní
listy
§
786
(1)
Vkladní list je potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše
vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní list vztahují
přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knížkách.
(2)
Vkladní list může být vystaven pouze na jméno.
Další
formy vkladů
§
787
(1)
Peněžní ústav může sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů.
(2)
Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na tyto jiné formy vkladů
přiměřeně ustanovení o vkladních knížkách a vkladních listech.
(3)
Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na jméno.
HLAVA
PATNÁCTÁ
§
788
zrušena
zákonem č. 37/2004 Sb.
HLAVA
ŠESTNÁCTÁ
SMLOUVA
O SDRUŽENÍ
§
829
(1)
Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného
účelu.
(2)
Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.
§
830
Každý
z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu způsobem
stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla znemožnit
nebo ztížit dosažení tohoto účelu.
§
831
Vedle
pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout
pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výše, má se
za to, že účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty.
§
832
(1)
Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy v době
stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
(2)
Pokud není pověřen některý účastník správou věcí uvedených v odstavci 1,
nakládá s nimi za účelem dosažení účelu smlouvy účastník, který je poskytl; je
však povinen je oddělit od ostatního svého majetku dohodnutým způsobem nebo
způsobem, který sdělí ostatním účastníkům smlouvy o sdružení.
§
833
Poskytnuté
peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech
účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního
majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené
jsou v bezplatném užívání všech účastníků.
§
834
Majetek
získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech
účastníků.
§
835
(1)
Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou
určeno jinak.
(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni
společně a nerozdílně.
§
836
(1)
Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o obstarávání
společných věcí jednomyslně.
(2)
Má-li podle smlouvy rozhodovat většina hlasů, patří každému účastníku jeden
hlas; velikost podílu nerozhoduje.
§
837
Každý
účastník, i když nevykonává správu, má právo přesvědčit se o hospodářském stavu
sdružení. Ustanovení smlouvy tomu odporující jsou neplatná.
§
838
(1)
Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k újmě
ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze sdružení vystoupit
kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.
(2) Z
vážných důvodů lze účastníka ze sdružení vyloučit, a to pouze jednomyslným
usnesením ostatních účastníků sdružení, nestanoví-li smlouva jinak.
§
839
Účastníkovi,
který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl
majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.
§
840
Účastník,
který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprošťuje odpovědnosti za závazky
z činnosti sdružení, které vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení.
§
841
Při
rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k
účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné
činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.
HLAVA
SEDMNÁCTÁ
SMLOUVA
O DŮCHODU
§
842
Smlouvou
o důchodu se zakládá někomu na doživotně nebo na jinak stanovenou dobu
neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu.
§
843
Smlouva
o důchodu musí být uzavřena písemně.
§
844
Právo
na důchod nelze převést na jiného. Splatné dávky lze však postoupit.
HLAVA
OSMNÁCTÁ
SÁZKA
A HRA
§
845
(1) Výhry
ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček,
poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani
platně zajistit.
(2)
Los se posuzuje jako sázka nebo hra.
§
846
Ustanovení
§ 845 neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl
úředně povolen.
HLAVA
DEVATENÁCTÁ
VEŘEJNÁ
SOUTĚŽ
§
847
Vyhlásí-li
fyzická nebo právnická osoba (dále jen "vyhlašovatel soutěže")
veřejnou soutěž na určité dílo nebo výkon, musí ve vyhlášení uvést přesné
vymezení předmětu a lhůty soutěže, výši cen a ostatní soutěžní podmínky; rovněž
musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle jakých měřítek posoudí splnění
podmínek soutěže a provede ocenění.
§
848
(1)
Vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou soutěží těm,
kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěže určené pro udílení
cen.
(2)
Bylo-li dosaženo výsledku činností několika soutěžících, rozdělí se cena,
nebyl-li vyhlášen jiný postup a jestliže nedojde k dohodě, podle toho, v jakém
poměru se každý na dosaženém výsledku podílel.
§
849
(1)
Veřejnou soutěž lze odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání se musí provést
stejným způsobem, jakým došlo k vyhlášení soutěže, nebo jiným stejně účinným
způsobem.
(2)
Dojde-li k odvolání veřejné soutěže, vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout
přiměřené odškodnění soutěžícím, kteří před odvoláním soutěže její podmínky
převážně nebo zčásti již splnili. Na toto právo musí vyhlašovatel soutěže
soutěžící při odvolání soutěže upozornit.
HLAVA
DVACÁTÁ
VEŘEJNÝ
PŘÍSLIB
§
850
Veřejným
příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo
poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které
splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.
§
851
Nestanoví-li
podmínky veřejného příslibu jinak, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní.
§
852
Splní-li
podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich obsahu vyplývá, že
odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.
HLAVA
DVACÁTÁ PRVNÍ
CESTOVNÍ
SMLOUVA
§
852a
(1)
Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen "cestovní
kancelář") zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se
zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu.
(2)
Návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář. Jedno
vyhotovení cestovní smlouvy je po jejím uzavření cestovní kancelář povinna
předat zákazníkovi. Spolu s cestovní smlouvou je cestovní kancelář povinna
předat zákazníkovi doklad o pojištění
vystavený pojišťovnou.
§
852b
(1)
Cestovní smlouva musí být písemná a musí obsahovat
a)
označení smluvních stran,
b)
vymezení zájezdu, zejména termín jeho zahájení a ukončení, uvedení všech
poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu,
místo a dobu jejich trvání; vymezení zájezdu může být nahrazeno odkazem na
číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu
jen v případě, že katalog obsahuje všechny tyto informace a byl
zákazníkovi předán,
c)
cenu zájezdu, včetně časového rozvrhu plateb a výši zálohy.
(2)
Cestovní smlouva musí rovněž obsahovat
a)
způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní
povinnosti cestovní kanceláře,
b)
výši odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláři uhradit při
odstoupení od cestovní smlouvy v případech stanovených tímto zákonem.
(3)
Cestovní smlouva musí dále obsahovat,
a)
jsou-li součástí zájezdu i další platby za služby, jejichž cena není zahrnuta v
ceně zájezdu, údaje o počtu a výši těchto dalších plateb,
b)
je-li součástí zájezdu ubytování, jeho polohu, kategorii, stupeň vybavenosti a
hlavní charakteristické znaky,
c)
je-li součástí zájezdu doprava, druh, charakteristiku a kategorii dopravního
prostředku, údaje o trase cesty,
d)
je-li součástí zájezdu stravování, jeho způsob a rozsah,
e)
je-li realizace zájezdu podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků, výslovné
uvedení této skutečnosti a současně lhůtu, ve které nejpozději musí cestovní
kancelář zákazníka písemně informovat o zrušení zájezdu z důvodu nedosažení
minimálního počtu zákazníků,
f)
jsou-li důvody pro stanovení podmínek, které musí účastník zájezdu splňovat,
uvedení těchto podmínek a lhůtu, ve které může zákazník oznámit, že se zájezdu
místo něho zúčastní jiná osoba, pokud jsou důvody pro její stanovení.
§
852c
(1) V
cestovní smlouvě lze dohodnout, že cestovní kancelář je oprávněna jednostranným
úkonem zvýšit cenu zájezdu, jestliže je zároveň přesně stanoven způsob výpočtu
zvýšení ceny. Cena zájezdu uvedená v cestovní smlouvě však nesmí být
jednostranně zvýšena během 20 dnů před zahájením zájezdu.
(2)
Cenu zájezdu podle odstavce 1 lze zvýšit jen v případě, že dojde ke zvýšení
a)
ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot, nebo
b)
plateb spojených s dopravou, např. letištních a přístavních poplatků, které
jsou zahrnuty v ceně zájezdu, nebo
c)
směnného kursu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o
více než 10 %,
pokud
k této změně dojde do jednadvacátého dne před zahájením zájezdu.
(3)
Písemné oznámení o zvýšení ceny musí být zákazníkovi odesláno nejpozději 21 dní
před zahájením zájezdu, jinak cestovní kanceláři nevznikne právo na zaplacení
rozdílu v ceně zájezdu.
§
852d
(1)
Cestovní kancelář je povinna nejpozději 7 dnů před zahájením zájezdu poskytnout
zákazníkovi písemně další podrobné informace o všech skutečnostech, které jsou
pro zákazníka důležité a které jsou ji známy, pokud nejsou obsaženy již v
cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl zákazníkovi předán, zejména
a)
upřesnění údajů uvedených v § 852b odst. 3 písm. a) až d), které jsou cestovní
kanceláři známy a nejsou obsaženy v cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl
zákazníkovi předán,
b)
podrobnosti o možnosti kontaktu s nezletilou osobou nebo zástupcem cestovní
kanceláře v místě pobytu nezletilé osoby, jde-li o zájezd, jehož účastníkem je
nezletilá osoba,
c)
jméno, adresa a telefonní číslo osoby, na kterou se zákazník v nesnázích v
průběhu zájezdu může obrátit s žádostí o pomoc, zejména místního zástupce
cestovní kanceláře a adresu a telefonní číslo zastupitelského úřadu,
d)
informace o možnosti uzavřít pojištění pro případ, že zákazníkovi vzniknou náklady
v souvislosti s jeho odstoupením od cestovní smlouvy, pokud toto pojištění není
zahrnuto v ceně zájezdu.
(2)
Je-li cestovní smlouva uzavřena v době kratší než 7 dnů před zahájením zájezdu,
musí cestovní kancelář svoji povinnost podle odstavce 1 splnit již při uzavření
cestovní smlouvy.
§
852e
(1)
Je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu
změnit podmínky smlouvy, může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy.
Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy vede i ke změně ceny zájezdu, musí být
v návrhu nová cena uvedena.
(2)
Navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce 1, má
zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo
zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud zákazník ve lhůtě určené cestovní
kanceláří, která nesmí být kratší než 5 dnů od doručení návrhu na změnu
cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy neodstoupí, má se za to, že s její
změnou souhlasí.
§
852f
(1)
Před zahájením zájezdu může zákazník písemně oznámit cestovní kanceláři, že se
zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba v oznámení uvedená. Dnem doručení
oznámení se osoba v něm uvedená stává zákazníkem. Oznámení musí obsahovat
prohlášení nového zákazníka, že souhlasí s uzavřenou cestovní smlouvou. V
případě, že cestovní smlouva stanoví lhůtu a podmínky podle § 852b odst. 3
písm. f), může tak zákazník učinit jen ve stanovené lhůtě a oznámení musí
obsahovat i prohlášení nového zákazníka, že splňuje veškeré podmínky stanovené
pro poskytnutí zájezdu.
(2)
Původní a nový zákazník společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení ceny
zájezdu a úhradu nákladů, pokud takové náklady cestovní kanceláři v souvislosti
se změnou zákazníka vzniknou.
§
852g
(1)
Zákazník může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit. Cestovní
kancelář může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit jen z důvodu
zrušení zájezdu nebo z důvodu porušení povinností zákazníkem.
(2)
Odstoupil-li zákazník od cestovní smlouvy podle § 852e odst. 2 nebo
odstoupila-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy z důvodu zrušení zájezdu
před jeho zahájením, má zákazník právo požadovat, aby mu cestovní kancelář na
základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně v kvalitě odpovídající
původní cestovní smlouvě, může-li cestovní kancelář takový zájezd nabídnout.
(3)
Při uzavření cestovní smlouvy podle odstavce 2 se platby uskutečněné na základě
původní cestovní smlouvy považují za platby podle nové cestovní smlouvy. Je-li
cena nového zájezdu nižší než již uskutečněné platby podle předchozí věty, je
cestovní kancelář povinna tento rozdíl bez zbytečného odkladu zákazníkovi
vrátit.
(4)
Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před termínem jeho
zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši 10 % z ceny zájezdu.
Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.
(5)
Cestovní kancelář se může zprostit odpovědnosti za škodu podle odstavce 4 nebo
povinnosti zaplatit pokutu jen tehdy, prokáže-li, že ke zrušení zájezdu došlo
a)
v souladu s § 852b odst. 3 písm. e),
b)
v důsledku neodvratitelné události, které nemohla zabránit ani při vynaložení
veškerého úsilí, které lze na ni rozumně požadovat.
§
852h
(1)
Není-li důvodem odstoupení zákazníka porušení povinnosti cestovní kanceláře
stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo odstoupí-li cestovní
kancelář od cestovní smlouvy před zahájením zájezdu z důvodu porušení
povinnosti zákazníkem, je zákazník povinen zaplatit cestovní kanceláři odstupné
ve výši stanovené podle § 852b odst. 2 písm. b) a cestovní kancelář je povinna
vrátit zákazníkovi vše, co od něho obdržela na úhradu ceny zájezdu podle
zrušené cestovní smlouvy.
(2)
Je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní smlouvy porušení povinnosti
cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo
nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2, je cestovní
kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi vše, co od něho
obdržela na úhradu ceny zájezdu podle zrušené cestovní smlouvy, aniž by byl
zákazník povinen platit cestovní kanceláři odstupné. Právo zákazníka na náhradu
škody tím není dotčeno.
§
852i
(1)
Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z
uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny
cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných
v rámci zájezdu.
(2)
Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo
tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník uplatnit své právo u cestovní
kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců od skončení
zájezdu, nebo v případě, že se zájezd neuskutečnil, ode dne, kdy měl být zájezd
ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo zaniká.
(3)
Je-li uzavření cestovní smlouvy zprostředkováno jinou cestovní kanceláří nebo
cestovní agenturou, je lhůta podle
odstavce 2 zachována, i pokud tak zákazník učinil řádně a včas u
zprostředkující cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.
§
852j
(1)
Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou odstoupením od
cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 zprostit jen tehdy, prokáže-li, že ke
zrušení zájezdu došlo
a)
v souladu s § 852b odst. 3 písm. e), nebo
b)
v důsledku neodvratitelné události, které nemohla cestovní kancelář zabránit
ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.
(2)
Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní
povinnosti zprostit jen tehdy, prokáže-li, že tuto škodu nezavinila ona ani
jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu a škoda
byla způsobena
a)
zákazníkem,
b)
třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost
nebylo možné předpokládat nebo byla nevyhnutelná, nebo
c)
neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno ani při vynaložení
veškerého úsilí, které lze požadovat.
(3) V
případech, kdy vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,
umožňuje omezení výše náhrady škody vzniklé z porušení závazku z cestovní
smlouvy a toto omezení je uvedeno v cestovní smlouvě v souladu s touto
mezinárodní smlouvou, není cestovní kancelář povinna nahradit škodu, za kterou
odpovídá, ve výši přesahující omezení uvedené v cestovní smlouvě.
§
852k
(1) V
případech podle § 852j odst. 2 písm. b) a c) je cestovní kancelář povinna
poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc.
(2)
Jestliže po zahájení zájezdu cestovní kancelář neposkytne zákazníkovi služby
cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část řádně a včas nebo zjistí, že mu
všechny služby cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část nebude moci řádně a
včas poskytnout, třebaže se k tomu cestovní smlouvou zavázala, je povinna bez
zbytečného odkladu a bezplatně provést taková opatření, aby mohl zájezd pokračovat.
(3)
Pokud nelze pokračování zájezdu zajistit jinak než prostřednictvím služeb
cestovního ruchu nižší kvality než uvedené v cestovní smlouvě, je cestovní
kancelář povinna vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně.
(4)
Jestliže opatření podle odstavce 2 nelze učinit nebo je zákazník nepřijme, musí
cestovní kancelář bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně. V
případě, že součástí zájezdu je i doprava, je cestovní kancelář povinna
poskytnout zákazníkovi dopravu zpět na místo odjezdu nebo na jiné místo
návratu, s nímž zákazník souhlasil, včetně nezbytného náhradního ubytování a
stravování. Pokud je doprava uskutečněna jiným dopravním prostředkem, než
kterým měla být uskutečněna podle cestovní smlouvy, je cestovní kancelář v
případě, že
a)
doprava je uskutečněna za nižší náklady, povinna vrátit rozdíl v ceně, nebo
b)
doprava je uskutečněna za vyšší náklady, povinna rozdíl v ceně uhradit z
vlastních prostředků.
ČÁST DEVÁTÁ
ZÁVĚREČNÁ,
PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
HLAVA
PRVNÍ
OBECNÁ
USTANOVENÍ
§
853
Občanskoprávní
vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí
ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim
nejbližší.
HLAVA
DRUHÁ
PŘECHODNÁ
A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. DUBNA 1964
(ZÁKON
Č. 40/1964 SB.)
§
854
Pokud
dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy
vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z
nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
§
855
(1)
Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbaveni svéprávnosti, se po
31. březnu 1964 považují za osoby zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k
právním úkonům.
(2)
Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni svéprávnosti,
jsou i napříště způsobilí k právním úkonům v rozsahu stanoveném dosavadními
předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti podle ustanovení
§ 10 odst. 2.
§
856
(1)
Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů zanikají
dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke
všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří.
(2)
Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem osobního
vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o bezpodílovém
spoluvlastnictví manželů.
(3)
Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, že výrokem o propadnutí
majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím od 1. dubna 1964
zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
§
857
Nabyl-li
před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne tímto dnem právo
společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo však nevznikne, jestliže
manželé spolu trvale nežijí.
§
858
(1)
Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto zákona ve
prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění
pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.); je-li pojistnou
událostí smrt pojištěného, vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372 ve
znění zákona č. 40/1964 Sb.
(2)
Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, dovolává
pro pojištění proti následkům odpovědnosti ustanovení § 58 až 60 téhož zákona,
rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 až 431 ve znění zákona č.
40/1964 Sb.
§
859
(1)
Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li však závěť
zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její platnost podle dosavadních
předpisů.
(2)
Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplývající ze svěřeneckého
náhradnictví.
(3)
Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v
době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého podílu nedoplatky
zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do výše
jednoměsíčního příjmu.
§
860
Podle
dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby,
které počaly běžet před 1. dubnem 1964.
§
861
Jde-li
o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení neoprávněného
majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba
počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze
použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964 promlčelo podle
dosavadních předpisů.
§
862
Práva
a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí
ustanovením § 495 ve znění zákona č.40/1964 Sb., pokud nejsou upraveny
zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy.
§
863
Majetkové
vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2 zákona č. 141/1950
Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy, kterými se řídilo
dosud.
§
864
Zrušují
se:
1.
občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud
upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352;
2.
zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů;
3.
zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o
zamezení drobení zemědělské půdy;
4. zákon
č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení
pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;
5.
zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů
zemědělských pozemků;
6.
zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;
7.
zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky;
8.
zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a lesní
půdy;
9.
ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;
10.
ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
11.
ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), § 58, § 59 odst. 1 a § 60 zákona č. 47/1956
Sb., o civilním letectví;
12.
ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství
(horního zákona);
13.
ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z
povolání;
14.
vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích;
15.
vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;
16.
vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení č.
183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;
17.
nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí některá
ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra spravedlnosti č.
37/1955 Sb.;
18.
nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k
výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrušení bez výpovědi;
19.
vládní vyhláška č. 113/1956 Ú.l., o vybírání nedoplatků nájemného, s výjimkou
ustanovení § 5 až 7;
20.
vládní vyhláška č. 211/1957 Ú.l., o provádění drobných oprav v bytech;
21.
příloha vyhlášky ministerstva financí č. 157/1954 Ú.l., kterou se vydávají
pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění;
22.
přílohy 1 až 11 vyhlášky ministerstva financí č. 237/1955 Ú.l., o pojistných
podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou;
23.
vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú.l., o vkladních knížkách;
24.
vyhláška ministerstva financí č. 33/1958 Ú.l., o pojistných podmínkách pro
pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou;
25.
ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959
Ú.l., o základních předpisech pro práci prodejen.
HLAVA
TŘETÍ
PŘECHODNÁ
USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. DUBNA 1983
(ZÁKON
Č. 131/1982 SB.)
§
865
(1)
Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé
v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.
(2)
Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého v době od
1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří let
od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna
1983.
(3)
Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č.131/1982 Sb. se započítá
i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě
(§135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu
(§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než
uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4)
Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v
ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuž došlo před 1. dubnem
1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří let od tohoto dne.
(5)
Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného
majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy
počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, k
němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.
(6)
Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují
se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7 ve znění zákona č. 131/1982
Sb.
§
866
Zvýšení
základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu
rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez
omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze
mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před
tímto dnem.
HLAVA
ČTVRTÁ
PŘECHODNÁ
USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA 1989
(ZÁKON
Č. 188/1988 SB.)
§
867
Nárok
na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1. lednem 1989, se posuzuje
podle dosavadních předpisů.
HLAVA
PÁTÁ
PŘECHODNÁ
USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA 1992
(ZÁKON
Č. 509/1991 SB.)
§
868
Pokud
dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy
vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z
nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
§
869
Odporovat
lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud
důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však
třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.
§
870
Podle
dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby,
které počaly běžet před účinností tohoto zákona.
§
871
(1) Právo
osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností
nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni
nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem.
Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný
nájem.
(2)
Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím, že jej nelze vypovědět po
dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
(3)
Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a místností
nesloužících k bydlení.
(4)
Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se
mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují kritéria stanovená
zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové
osobní užívání na nájem.
§
872
(1)
Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá
ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na
vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o
úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není
dotčeno.
(2)
Vzniklo-li právo osobního užívání stejného nezastavěného pozemku více občanům
společně (společným uživatelům), stávají se s účinností tohoto zákona
podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.
(3)
Vzniklo-li právo osobního užívání stejného zastavěného pozemku více občanům
společně (společným uživatelům zastavěného pozemku), stávají se s účinností
tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichž velikost je stejná
jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke stavbě postavené na pozemku ve
společném osobním užívání. V případě pochybnosti určí velikost
spoluvlastnických podílů dohoda spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na
návrh některého z nich.
(4)
Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku
manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky
pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se
podílovými spoluvlastníky rovným dílem.
(5)
Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla
uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již
nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního
notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož
se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li
oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li
k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení
(§ 451 a násl.).
(6)
Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na
základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o
osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její
právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto
zákona.
(7)
Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č. 52/1966 Sb., o
osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., osobní vlastnictví
k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto zákona osobní vlastnictví na vlastnictví
fyzické osoby (fyzických osob); rovněž právo společného osobního užívání
pozemku, na němž stojí obytný dům s bytem (byty) ve vlastnictví občana
(občanů), mění se dnem účinnosti tohoto zákona na podílové spoluvlastnictví
fyzických osob.
(8)
Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům,
ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti tohoto zákona nabývat byty a
nebytové prostory do vlastnictví i právnické osoby.
§
873
Při
dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však závěť
pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních
předpisů. To platí i o platnosti vydědění.
§
874
Práva
a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jež vzniklo před účinností tohoto
zákona, se řídí dosavadními předpisy.
§
875
(1)
Zájmová sdružení, jež vznikla podle § 360b hospodářského zákoníku, zájmové
organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském
družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové organizace, jež vznikly
podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném
družstevnictví, se považují za sdružení podle § 20f tohoto zákona. Tato
sdružení jsou povinna se registrovat podle § 20i do šesti měsíců ode dne
účinnosti tohoto zákona.
(2)
Dosavadní nadace se považují za nadace podle § 20b až 20etohoto zákona.
§
876
(1)
Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník,
se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby vydání zvláštního zákona.
(2)
Hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku za úplatu podle § 348
hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na nájemní smlouvy.
Je-li užívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku sjednáno bezúplatně,
mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o výpůjčce.
§
877
(1) Ceny,
úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy podle tohoto zákona
a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis o cenách, se považují za
ceny podle tohoto předpisu.
(2)
Pokud se v tomto zákoně používá pojmu "obecně závazný právní předpis o
cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.
§
878
Zrušují
se:
1.
ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník);
2.
zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty;
3.
ustanovení § 4, 6, 9 odstavec 2 a § 10 odstavec 2 zákona č. 52/1966 Sb., o
osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb.
HLAVA
ŠESTÁ
§
879
(1)
Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České republiky
nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv. osadnické vztahy, urbariáty a
komposesoráty) upraví zákon národní rady příslušné republiky.
(2)
Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem zajišťuje bytové náhrady
(náhradní byty a náhradní ubytování).
§
879a
Podrobnější
předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslušná ministerstva a
ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České republiky a vláda Slovenské
republiky mohou vydat podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku,
jde-li o věci, které patří do působnosti České republiky a do působnosti
Slovenské republiky.
HLAVA
SEDMÁ
PŘECHODNÁ
USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA 1995
(ZÁKON
Č. 267/1994 SB.)
§
879b
(1)
Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné než písemné formě jsou platné i
nadále.
(2)
Ustanovení § 712 odst. 2 čtvrté věty se vztahují na nájemní smlouvy uzavřené po
účinnosti tohoto zákona.
HLAVA OSMÁ
PŘECHODNÁ
USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM
ÚČINNÝM
OD 1. ČERVENCE 2000
(ZÁKON
Č. 103/2000 SB.)
§
879c
(1)
Právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský
zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž
prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího,
jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá
ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne
účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo
toto právo zřízeno.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu,
kterými bylo nahrazeno právo trvalého užívání pozemku, pokud bylo zřízeno ve
prospěch bytového družstva nebo ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo
nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů.
(3)
Bylo-li právo trvalého užívání zřízeno k jednomu pozemku společně více osobám,
stávají se podle odstavce 1 tyto osoby spoluvlastníky se stejnými podíly.
(4)
Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát
o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti
tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a
právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti
tohoto zákona.
HLAVA DEVÁTÁ
Přechodná
ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 2001
(zákon
č. 367/2000 Sb.)
§
879d
Osobou,
v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, se pro účely § 879c rozumí
i bytové družstvo nebo sdružení občanů, které vzniklo anebo se považuje za
vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších
předpisů, pokud na takovéto bytové družstvo, případně sdružení občanů přešlo
právo trvalého užívání uvedené v § 879c odst. 1.
§
879e
Ustanovení
§ 879c odst. 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu podle § 879c
odst. 2 zřízené nejpozději do 31. prosince 2000 ve prospěch toho, komu byl
převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o
vlastnictví bytů. Změna takového práva výpůjčky nebo nájmu na vlastnictví
nastává dnem 1. července 2001.
Účinnost
zákona
§
880
Tento
zákon nabývá účinnosti 1. dubna 1964.
Dubček v.r.