2/1993
Sb.
předsednictva
České národní rady
ze dne
16.prosince 1992
o
vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
jako
součásti ústavního pořádku České republiky
ve
znění Ústavního zákona 162/1998 Sb.
Předsednictvo
České národní rady se usneslo takto:
Předsednictvo
České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást
ústavního pořádku České republiky.
Uhde v.
r.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Federální
shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady,
uznávajíc
neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona,
navazujíc
na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice
našich národů,
pamětlivo
trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší
vlasti potlačovány,
vkládajíc
naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů,
vycházejíc
z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,
připomínajíc
si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na
Zemi
a
vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně
zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,
usneslo
se na této Listině základních práv a svobod:
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ
USTANOVENÍ
Lidé jsou
svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou
nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 2
(1) Stát
je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou
ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2)
Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanoveným zákonem, a to
způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý
může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon
neukládá.
Čl. 3
(1)
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy
pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního
nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý
má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování
tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3)
Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv
a svobod.
Čl. 4
(1)
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen
při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních
práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a
svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3)
Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny
případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při
používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich
podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než
pro které byla stanovena.
HLAVA DRUHÁ
LIDSKÁ
PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY
Oddíl první
Základní
lidská práva a svobody
Každý je
způsobilý mít práva.
Čl. 6
(1) Každý
má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo
nesmí být zbaven života.
(3) Trest
smrti se nepřipouští.
(4)
Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v
souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
Čl. 7
(1)
Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v
případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo
nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení
nebo trestu.
Čl. 8
(1)
Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo
nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví
zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu
závazku.
(3)
Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech
stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody
zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48
hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu
do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na
svobodu.
(4)
Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená
osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24
hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na
svobodu.
(5) Nikdo
nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě
rozhodnutí soudu.
(6) Zákon
stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní
zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin
oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
Čl. 9
(1) Nikdo
nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody
nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou
zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě
živelných pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví
nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života,
zdraví nebo práv druhých.
Čl. 10
(1) Každý
občan má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá
pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý
má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného
života.
(3) Každý
má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným
zneužíváním údajů o své osobě.
Čl. 11
(1) Každý
má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný
obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon
stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti,
rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví
státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité
věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v
České a Slovenské Federativní Republice.
(3)
Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu
se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské
zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4)
Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu,
a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně
a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Čl. 12
(1)
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v
něm bydlí.
(2)
Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný
odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné
zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v
demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro
ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné
bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo
provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem
dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Čl. 13
Nikdo
nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať
již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s
výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství
zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Čl. 14
(1)
Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2)
Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní
Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto
svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost
státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod
druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý
občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní
Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5)
Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
Čl. 15
(1)
Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit
své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2)
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo
nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho
svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 16
(1) Každý
má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s
jinými,soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo
zachováváním obřadu.
(2)
Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své
orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce
nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon
stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon
těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a
mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý
Politická
práva
(1) Svoboda
projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý
má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným
způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace
bez ohledu na hranice státu.
(3)
Cenzura je nepřípustná.
(4)
Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li
o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod
druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a
mravnosti.
(5)
Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem
poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Čl. 18
(1)
Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má
každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní
samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2)
Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3)
Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených
Listinou.
Čl. 19
(1) Právo
pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto
právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o
opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých,
ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost
státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Čl. 20
(1) Právo
svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat
ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2)
Občané mají právo zakládat též politické strany, politická hnutí a sdružovat se
v nich.
(3) Výkon
těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v
demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti
a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod
druhých.
(4)
Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od
státu.
Čl. 21
(1)
Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou
volbou svých zástupců.
(2) Volby
se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená
zákonem.
(3)
Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky
výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4)
Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Čl. 22
Zákonná
úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat
a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Čl. 23
Občané
mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický
řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost
ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
HLAVA TŘETÍ
PRÁVA
NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN
Příslušnost
ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 25
(1)
Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj,
zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu,
právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se
v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2)
Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek
stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se
národnostních a etnických menšin.
HLAVA ČTVRTÁ
HOSPODÁŘSKÁ,
SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
(1) Každý
má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat
a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon
může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý
má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto
právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně
zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon
může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl. 27
(1) Každý
má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a
sociálních zájmů.
(2)
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových
organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku
nebo v odvětví.
(3)
Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu
hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v
demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného
pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo
na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší
soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům
bezpečnostních sborů.
Čl. 28
Zaměstnanci
mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 29
(1) Ženy,
mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při
práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2)
Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v
pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 30
(1) Občané
mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k
práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2)
Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro
zajištění základních životních podmínek.
(3)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 31
Každý má
právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na
bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví
zákon.
Čl. 32
(1) Rodičovství
a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je
zaručena.
(2) Ženě
v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a
odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti
narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče
o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou
výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od
rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče,
kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 33
(1) Každý
má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2)
Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle
schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3)
Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek
stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon
stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
Čl. 34
(1) Práva
k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo
přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 35
(1) Každý
má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý
má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních
zdrojů.
(3) Při
výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí,
přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru
stanovenou zákonem.
HLAVA PÁTÁ
PRÁVO NA
SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU
(1) Každý
se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo
tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může
se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li
zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání
rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý
má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného
státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4)
Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Čl. 37
(1) Každý
má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání
sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý
má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány
veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3)
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo
prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.
Čl. 38
(1) Nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon.
(2) Každý
má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může
být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Čl. 39
Jen zákon
stanoví, které jednání je trestním činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy
na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 40
(1) Jen
soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2)
Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud
pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3)
Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby
se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí,
ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v
kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4)
Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem
zbaven.
(5) Nikdo
nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo
zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných
prostředků v souladu se zákonem.
(6)
Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy
byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele
příznivější.
HLAVA ŠESTÁ
USTANOVENÍ
SPOLEČNÁ
(1) Práv uvedených
v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny
je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2) Kde
se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění,
jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava
přísluší zákonům národních rad.
Čl. 42
(1) Pokud
Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a
Slovenské Federativní Republiky.
(2)
Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a
základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud
dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý
člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na
státní občanství.
Čl. 43
Česká a
Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za
uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v
rozporu se základními lidskými právy a svobodami.
Čl. 44
Zákon
může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou
činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní
samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4;
příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva
uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby.
Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a
zdraví, může zákon omezit právo na stávku.