Nainstalujte si prosím Flash Player.

Perspektivy myslivosti

Archiv referátů | 09.02 2008 Email    Delicio.us - save this page

Perspektivy myslivosti na počátku třetího tisíciletí v České republice a EU.

Ing.František Havránek, CSc., Doc.MVDr.Karel Bukovjan,CSc. VÚLHM Jíloviště Strnady

Není pochyb o tom, že pohled na myslivost se v současnosti mění a to jak v široké společnosti občanské, tak ve společnosti odborné. Na druhé straně je také zřejmé, že pohled samotných lovců a myslivců na myslivost a lov je v jednotlivých zemích a regionech Evropy různý. Prožíváme období, kdy nové názory na myslivost krystalizují. Svědčí o tom například obnovené snahy o formulování Evropské charty myslivosti, iniciované Radou Evropy. To jaké formy a postavení myslivost ve společnosti nyní získá, zřejmě ovlivní její vývoj nebo dokonce existenci na mnoho desetiletí dopředu.

Bylo již řečeno, že přístup k využívání populací zvěře je v různých regionech Evropy různý. Existuje celá škála forem této tradiční lidské činnosti, přičemž na jedné straně této škály stojí prostý lov – redukce populací živočichů, které se vymkly přírodním, autoregulačním mechanizmům. Na druhé straně pak stojí myslivost jako lidská činnost - odborný management populací zvěře a životního prostředí. Není třeba zdůrazňovat, že takový přístup je blízký pojetí myslivosti v České republice a s ní sousedícím zemím. Rozvoj takto definované činnosti myslivců v rámci současných evropských – „globalizačních“ snah je zásadním problémem. Prvním krokem k jeho řešení je jak na České, tak mezinárodní úrovni nové definování pojmu myslivost. O to se v poslední době pokusil Řehák (2005). Jeho práce jasně ukazuje, že definování myslivosti v našem zákoně nevyhovuje současným a budoucím potřebám oboru. Myslivostí dnes zákon rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního bohatství. Není zde odpovídajícím způsobem definována činnost myslivců v oblasti řízení a úprav prostředí, stejně jako zde nejsou zmíněny ekonomické aspekty myslivosti. Řehák (2001) definoval myslivost jako přírodě blízký, citlivý, komplexně pojatý a celoúzemně realizovaný myslivecký management přírody (tzn. vybraných druhů volně žijících živočichů, krajiny a dalších prvků přírody) realizovaný v rámci ekologicky korektního výkonu práv a břemen myslivosti. Také on, zřejmě úmyslně, nezařadil do definice myslivosti její ekonomické aspekty, přestože například intenzívní chovy zvěře – bažantnice, obory – lze definovat jako objekty hospodářské činnosti, která využívá obnovitelné, přírodní zdroje trvale udržitelným způsobem.

Nová definice myslivosti a její uznání na základě všeobecného koncenzu v rámci ČR, s její následnou implantací do evropských struktur, je zřejmě prvním a bezodkladným krokem pro nasměrování a zachování myslivosti ve třetím tisíciletí.

Pro pochopení a směrování jednotlivých aktivit rozvíjejících myslivost v současném prostředí je třeba abychom obrátili pozornost na některé teze Evropské komise, které tento problém řeší (Myslivost a Směrnice Rady 79/40/EHS z pohledu Evropské komise DOC/ORN.04.02). Významným modelovým dokumentem je v tomto případě Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně divoce žijícího ptactva 1) (tzv. „Směrnice o ptactvu“) je společným rámcem ochrany v přírodě se vyskytujících druhů divoce žijícího ptactva a jejich biotopů v celé Evropské Unii. Tato směrnice vychází z faktu, že divoce žijící ptactvo, které je většinou stěhovavé, představuje společné bohatství členských států, a jeho účinná ochrana obvykle představuje typický přeshraniční problém a společnou zodpovědnost. Směrnice o ptactvu plně uznává legitimnost lovu divoce žijícího ptactva jako formu trvale udržitelného využití. Lov je činností, která v různých regionech Evropské Unie poskytuje významné sociální, kulturní, ekonomické a ekologické přínosy. Je omezen na vybrané druhy uvedené ve Směrnici, která také uvádí řadu ekologických principů a právních požadavků vztahujících se na tuto činnost, kterou je nutno implementovat do právních systémů členských zemí. Tak vzniká rámec pro management lovu. Pokud jde o slučitelnost lovu s požadavky Směrnice, v této oblasti panovala určitá kontroverze a docházelo až ke konfrontacím. Tyto konfrontace jsou často založeny na rozdílných výkladech požadavků Směrnice. Komise si uvědomila potřebu zahájení nového dialogu zaměřeného na rozvoj spolupráce mezi všemi vládními a nevládními organizacemi aktivními v oblasti zachování a rozumného, trvale udržitelného využití divoce žijícího ptactva. S tímto cílem v roce 2001 zahájila „Iniciativu trvale udržitelného lovu“, zaměřenou na lepší pochopení právních a technických aspektů ustanovení Směrnice týkající se lovu, a také na vypracování programu vědeckých, konzervačních a informačních opatření zaměřených na podporu trvale udržitelného lovu dle Směrnice. Tento informační dokument se snaží naplnit jeden z hlavních cílů dialogu tím, že lépe objasňuje požadavky Směrnice týkající se lovu, v rámci stávajícího právního rámce a zejména na základě vědeckých principů a dat. Je však nutno zdůraznit, že právo definitivního výkladu Směrnice má Justiční soud EU. Proto se pokyny uváděné v dokumentu musí přizpůsobit všem případným soudním rozhodnutím v této věci.

Management lovu je záležitostí členských států, a to včetně jejich role při určování loveckých sezón na jejich území v souladu s požadavky Směrnice.

Zachování biotopů

Články 3 a 4 Směrnice se věnují zachování biotopů. Součástí těchto článků je prevence vážného narušení oblastí zvláštní ochrany (SPA). Komise přitom není toho názoru, že socio-ekonomické aktivity – jejichž příkladem je lov, musí automaticky znamenat narušení ochrany. Je ale nutné takové aktivity na území SPA správně řídit a sledovat, aby k uváděnému vážnému narušení nedocházelo. 2) Lov je jen jednou z mnoha možností využití přírody, spolu se zemědělstvím, lovem ryb a dalšími formami rekreace. Neexistuje nic, co by podle Směrnic o ochraně přírody bránilo lovu v oblastech NATURA 2000. Je ovšem jasné, že lov a další lidské činnosti mohou vést k dočasnému poklesu využívání biotopů v dané oblasti. Tyto činnosti by měly významný vliv jen v případě, že by vedly k výraznému snížení kapacity dané oblasti s ohledem na udržení populace druhu, pro který byla vyhlášena, což by také vedlo k omezení možností lovu. Na druhé straně může trvale udržitelný lov na chráněných územích i v jejich okolí přispívat k zachování biotopu. Zajistit, aby lov a jiné činnosti nevedly k významnému narušení biotopu, je nutno v závislosti na řadě faktorů, jako jsou povaha a rozsah chráněného území, konkrétní na místě prováděné činnosti a přítomné druhy. Je nutno správně porozumět důvodům zařazení daného území do ochranného programu NATURA 2000, které stanovují základní cíle ochrany.

Zdůvodnění povolení lovu

Článek 7 Směrnice umožňuje lov určitých druhů ptactva. S ohledem na stav populace, geografické rozšíření a rychlost reprodukce na celém území Společenství je lov těchto druhů považován za rozumné využívání. I když je lov v Evropě hlavně rekreační aktivitou a obecně neslouží k regulaci populací ptactva, může se jednat o nástroj ke zvládání škod způsobovaných některými druhy.Druhy, které lze lovit, uvádí Příloha II Směrnice. Má dva díly. Druhy uvedené v Příloze II část 1 lze lovit ve všech členských zemích. Druhy uvedené v Příloze II část 2 lze lovit jen v zemích, které jsou v příloze uvedeny. Kromě úprav Směrnice při vstupu nových členských zemí byla Příloha II část 2 upravena v souladu s nejnovějšími poznatky o populacích ptáků. Tyto úpravy znamenaly zařazení pěti druhů Corvidae do Přílohy II/2 a škrtnutí dvou druhů brodivých ptáků z Přílohy II/2 s platností pro Itálii (druhy, které silně připomínají celosvětově ohrožený druh Numenius tenuirostris). Lov podléhá národní legislativě. Uvedení druhu v Příloze II nezavazuje členský stát, aby povolil jeho lov. Znamená jen možnost, kterou členské země mohou a nemusí využít.

Rozumné využití

Směrnice o ptactvu rozumné využití nedefinuje. Vysvětlení pojmu rozumné využití, vypracované ve spolupráci s Výborem ORNIS, je uvedeno ve druhé zprávě o uplatnění Směrnice 3). Tato zpráva se zaměřila na možné dopady lovu na druhy ptactva, a to na úrovni jejich populací i jejich využívání biotopů. V kontextu lovu znamená rozumné využívání populací trvale udržitelný odlov, při udržení populací druhů na odpovídajících stavech, které umožňují jejich zachování. Tato koncepce dobře odpovídá definici trvale udržitelného využívání, s níž přišla dohoda o biologické diverzitě (CBD) 4) : „využívání složek biologické diverzity způsobem a rychlostí, které nevedou k dlouhodobému snížení biologické diverzity, a umožňují tak udržet její schopnost pokrýt nároky současné generace i generací, které přijdou po ní“.  Směrnice o ptactvu je jedním z právních nástrojů, kterým Evropská Unie realizuje tuto dohodu. Další pokyny upravující rozumné využívání vyplývají Ramsarské Dohody. Třetí setkání Konference smluvních stran Dohody (1987) se shodlo na definici, v níž se uvádí ‚rozumné využívání mokřadů znamená jejich trvale udržitelné využívání 5) ve prospěch lidstva, způsobem nenarušujícím udržení přirozených vlastností ekosystému‘. Proto lze konstatovat , že se koncepce rozumného odpovídá koncepci udržitelnosti stanovené 5. akčním programem Společenství. Lov, který představuje spotřebovávání divoce žijících organismů, je proto nutno vnímat v širším kontextu trvale udržitelného využívání zdrojů. Koncepce rozumného využití se nemusí omezovat jen na lov. Musí uvažovat právo pozorovatelů ptactva, milovníků přírody, vědců a veřejnosti, kteří všichni mají zájem využívat přírodní zdroje. Je obecně uznáváno, že hodnota zdrojů životního prostředí spočívá v hodnotě dané jejich využíváním, plus hodnotě dané jejich pouhou existencí. Princip rozumného využívání proto musí zohlednit i nutnost zajištění přístupu do volné přírody pro jiné uživatele než lovce.

Rozumné využití biotopu.

Významné rušení zvěře způsobované lovem nebo jinými lidskými činnostmi pravděpodobně omezí využívání biotopů, ve kterých tyto aktivity probíhají. To může u lovených ptáků znamenat nutnost překonávat větší vzdálenosti nebo přizpůsobit své chování tak, aby se vyhnuli ulovení. Biotopy s relativně velkým rušením mhou být ptactvem opuštěny. Proto je nutno zajistit takový management těchto činností, který zabrání rušení, které by významně ovlivnilo hodnotu daného biotopu pro zachování příslušných druhů. To je zvlášť důležité na mokřadech s velkou koncentrací divoce žijícího ptactva, včetně druhů, které jsou loveny. Dle sdělení Komise o rozumném využívání a zachování mokřadů je trvale udržitelné využívání zdrojů mokřadů identifikováno jako jeden z hlavních problémů. Výslovně je zmíněno: „Lov vodního ptactva je v evropských mokřadech populární odpočinkovou aktivitou a může být i významným zdrojem příjmů vlastníka mokřadu. Lovecká sdružení se stávají důležitým bojovníkem za zachování mokřadů. Princip trvale udržitelného využívání mokřadů může podstatně přispět k jejich zachování, pokud se budou používat netoxické broky. Stanoví se limity kusů, které si může lovec odnést, vytvoří se dostatečná síť útočišť pro lovnou zvěř a zavedou se období hájení odpovídající ekologickým požadavkům konkrétních druhů. I to jsou aspekty, které řeší Směrnice Rady o zachování divoce žijícího ptactva“.V kontextu rozumného využití je nutno řešit i otázku znečištění životního prostředí olověnými střelami. Stále častěji je uznáváno, že používání olověných broků představuje významné ohrožení divoce žijícího ptactva a jeho biotopů.

Lov a management zvěře.

Teze o rozumném využití musí zohledňovat kladnou roli, kterou může sehrát management zvěře. To předpokládá sadu opatření zaměřených například na zajištění lepšího biotopu, lepší výživy, snížení počtu predátorů, chorob a pytláků. To může zlepšit životní podmínky lovných i jiných druhů, přestože roční odlov odstraní z populace významné množství jedinců. Tento fakt může být vyrovnán zvýšením populace díky nižší přirozené úmrtnosti a rychlejší reprodukci. Dobré praktiky managementu, odpovídající principu rozumného využití, musí zohlednit potřeby jiných než lovných druhů a ekosystémů. Tyto postupy mohou vést k podstatnému zvýšení populace lovných i nelovných druhů v těchto oblastech proti populaci okolních oblastí. Tento princip se významně liší od pouhého vytěžování divoce žijících zdrojů v situaci, kdy management chybí. Vytěžovaná populace, i pokud je stabilní a je lovena trvale udržitelným způsobem, bude mít v každém případě nižší stavy, než nelovená za stejných podmínek. Přínosy managementu zvěře jsou nejvýraznější u nestěhovavých druhů 6). Některé z nejdůležitějších evropských lokalit osídlených zvěří přežily právě díky managementu zvěře. Například ve Velké Británii je nejvíc vřesovišť v Evropě proto, že jsou velmi cenná pro lov tetřívků, díky čemuž byly tyto oblasti chráněny před komerčním zalesněním a jinými nebezpečími. Ve Španělsku přežívají zbývající populace orla královského Aquila adalberti zejména ve velkých soukromých honitbách, kde se v minulosti lovci téměř výhradně soustředili na velká zvířata. Ve Francii jsou koroptve Perdix perdix koncentrovány v regionech s intenzívním zemědělstvím (např. Beauce, Picardie) v důsledku managementu a zejména pak uvedením tisíců hektarů půdy do klidu, za finanční podpory lovců. Kroky podniknuté ke zlepšení podmínek pro lovené druhy mohou nejen zvýšit trvale udržitelný odlov, ale mohou také prospět široké plejádě rostlin a živočichů s podobnými nároky. Les aktivně řízený ve prospěch bažantů Phasianus colchicus má vyšší diverzitu než les využívaný čistě k lesnické činnosti. Hospodářsky nevyužívané okraje polí, které měly prospět koroptvím Perdix perdix, prospívají i květinám, motýlům a dalším členovcům. Management lovné zvěře zaměřený čistě na zvýšení stavu populace jednoho druhu však může snížit stavy jiných druhů, zejména pokud je jeho součástí rušení a pronásledování dravých ptáků.

Závěrem

Na závěr je nutno uvést, že dočasná moratoria na odlov některých druhů, zaváděná členskými zeměmi nemusí být nutně přijímána v důsledku lovu. Tento nový a v budoucnu stále důležitější přístup, pokud je propojen se záchrannými operacemi zaměřenými na zachování konkrétního druhu, může být silnou pobídkou ke sladění jinak protichůdných zájmů (včetně zájmů lovců). Důležitým hlediskem pro lovce zde je, že tato moratoria na odlov musí být prezentována a vnímána jako skutečně „dočasná“ a neznamenající trvalý charakter. Tolik tedy krátká exkurze do nadnárodního, legislativního prostředí. Pro představu v jakém legislativním, odborném a společenském prostředí se bude myslivost v následujících desetiletích vyvíjet nám může do jisté míry posloužit projekt Natura 2000. Již v současnosti pokrývá nemalou část území našeho státu. Zde zaváděné principy ochrany a řízení populací a jejich prostředí budou jistě. V průběhu času aplikovány i mimo oblasti Natury 2000. Je přitom velmi důležité, v jaké šíři se myslivcům podaří obhájit svoje činnosti zde. Mezinárodní myslivecká a lovecká organizace FACE, operující v rámci EU zaujala k projektu následující stanovisko: FACE vítá vytvoření sítě chráněných území, která podpoří snahy o zachování, které již lovci dříve podnikali a podnikají. Správný management divoce žijících druhů je důležitý pro uchování biologické diverzity a je důležité, že je tato činnost ještě posílena směrnicí "FFH". Všude, kde je to nutné, by Směrnice měla podpořit aktivity jako například lov a rybolov. Ty pomáhají udržet vysokou úroveň biologické diverzity.

- Lov má v Evropě sedm milionů příznivců, kteří se aktivně věnují ochraně přírody a spolurozhodují o managementu mnoha milionů čtverečných kilometrů.

- Řada chráněných území byla vyhlášena pro svou vysokou ekologickou hodnotu a v současné době se o tato území starají jednotliví lovci a lovecká sdružení.

- Řada území dosáhla současné úrovně biologické diverzity, která vyžaduje ochranu, jen proto, že kromě jiného lovci pomohli rozvinout přirozený biotop.

- Lovci již spolupracovali a spolupracují na řadě mezinárodních projektů ochrany migrujících druhů.

- Nová úroveň právní ochrany, kterou nabízí směrnice "FFH", je důležitá, protože tak, jak Evropská Komise několikrát uvedla, uznává zásadní roli místních vlastníků, kteří přírodní zdroje využívají chytře a udržitelně.

- Evropská Komise několikrát (např. během Zeleného týdne 2002) jasně prohlásila, že lov je přijatelným způsobem využití a je v principu slučitelný s cíli lokalit NATURA 2000.

Doporučení

Management biotopu pro lov přinesl pro biologickou diverzitu značné výhody. FACE je spokojena, že tato možnost byla formálně oceněna, a že byly snahy o zachování na národní úrovni povzneseny na celoevropskou úroveň s cílem vytvořit ucelenou síť biotopů pro divoce žijící druhy.   Lovci se o své pozemky starají tak, aby prospěli všem divoce žijícím druhům, a je důležité v této činnosti pokračovat a zbytečně ji neomezovat.  Samotné zákony nedokáží biologickou diverzitu vytvořit - to se podaří jen díky aktivní práci lidí, kteří se o pozemky starají z důvodů využití pro rekreační, sociální i ekonomické účely. Členské země proto musí zajistit, aby vyhlášení lokality NATURA 2000 nesloužilo jen jako výmluva ke zbytečnému omezení lovu, to by mohlo mít pro divoce žijící druhy negativní důsledky. Co tedy od EU očekávají národní organizace a sedm milionů lovců, které FACE reprezentuje:

- Jasné, veřejné prohlášení o tom, že lov pozitivně přispívá k biologické diverzitě, a to v rámci sítě NATURA 2000 i mimo ni

- Jasné vyjádření všech zainteresovaných stran, včetně Evropské Komise a dalších institucí EU, a také od ochranářského hnutí, že lov a lovci jsou jednou z klíčových složek nutných k dosažení cílů programu NATURA 2000.

Tyto kroky dají lovcům důvěru potřebnou k tomu, aby i nadále věnovali značné prostředky a vlastní práci na ochranu důležitých přírodních biotopů před řadou nebezpečí, která jim hrozí.

Z výše uvedeného textu je zřejmé, význam „neloveckých“ činností myslivců je oceňován, avšak i organizace, která zastupuje myslivce a lovce celé Evropy se cítí především zástupcem lovců a ne myslivců v našem pojetí.

Závěrem naší informace tedy můžeme konstatovat, že je třeba v nejbližší době přistoupit k formulaci definice myslivosti, která bude odpovídat středoevropské realitě. To následně umožní propojení mysliveckých aktivit s dalšími odbornými a společenskými strukturami a bude tak posíleno její postavení a prestiž, jak to již některé subjekty požadují.



1)  OJ č. L 103, 25.4.1979, str.1
2)  Zpráva o pracovním semináři na téma ‚Lov v oblastech NATURA 2000 a jejich okolí‘, organizovaném Evropskou komisí během Zeleného týdne v dubnu 2002, k dispozici na webu DG Environment na adrese: http://europa.eu.int/comm/environment/nature/report_green_week_en.pdf
3)  Odstavce 8 - 9 Druhé zprávy o uplatňování Směrnice 79/409/EHS (COM(93)572 finální znění). Toto vysvětlení pojmu je využito a dále vysvětleno v tomto textu.
4)  Cílem „trvale udržitelného využívání“ zmiňovaného ve většině podstatných článků Dohody, což je termín používaný inter alia s nutností integrace trvale udržitelného využívání do národních rozhodovacích procesů, regulace a managementu biologických zdrojů, s cílem zajistit jejich zachování a trvale udržitelné využívání přijetím opatření k zabránění nebo minimalizaci negativních dopadů na biologickou diverzitu, sledování ekosystému a biotopů potřebných pro tažné druhy a druhy s ekonomickým významem nebo kulturním významem, a podporu výzkumu přispívajícího k trvale udržitelnému využívání.
5)  Trvale udržitelné využívání je definováno jako „využívání slatin lidmi, které přinese největší trvalý přínos současné generaci při zachování možnosti vyhovět potřebám a očekáváním budoucích generací“. Přirozené vlastnosti ekosystému jsou definovány jako „ty fyzikální, biologické a chemické složky, například půda, voda, rostliny a zdroje potravy, a jejich vzájemné interakce“.
6)  Je ale nutno uvést, že některé slatiny byly aktivně řízeny ve prospěch stěhovavého vodního ptactva (např. oblast Camargue ve Francii). Patří sem i management bažin přímo související s lovem sluky Gallinago gallinago.