Nainstalujte si prosím Flash Player.

Zkušební řád

Kynologie | 29.03 2010 Email    Delicio.us - save this page
Asociace profesionálních myslivců ČR

Zkušební řád
pro zkoušky loveckých psů z výkonu norování 

(na základě  zákona č. 449/2001Sb., o myslivosti /ve znění předpisů pozdějších/ § 44 odst.1 a Vyhlášky MZe č.244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti, § 14-18)

Návrh vypracoval – Ing. Libor ŘEHÁK, Ph.D.                                                         

Základní výchozí ustanovení právních předpisů pro tvorbu zkušebního řádu

  • Zákon o myslivosti v  ust. § 44 odst. 1 stanoví  uživateli honitby povinnost držet a v honitbě používat lovecké psy.
  • V ust. § 14 odst. 1 vyhlášky se specifikuje podmínka používat v honitbě psy, kteří složili zkoušky z uvedených výkonů.
  • V ust. § 17 vyhlášky je stanoven způsob provádění zkoušek z výkonu psů.

Úvod

jezevčíkAsociace profesionálních myslivců ČR (jako autor a předkladatel) vycházela při tvorbě řádu především z toho, že  odvětví myslivecké kynologie v ČR musí reagovat na nezbytnou modernizaci  v celém odvětví myslivosti. Modernizace odvětví myslivosti na přírodě blízký, citlivý a komplexní myslivecký management zvěře a krajiny si vyžaduje nové pojetí myslivecké kynologie, včetně  nových způsobů práce psů v honitbách. Z tohoto požadavku  jednoznačně plyne i potřeba nově koncipovaných zkušebních řádů, které musí vycházet především z potřeb provozních myslivců v honitbách.

Jak již bylo uvedeno, modernizace se nemůže vyhnout ani celé  oblasti myslivecké kynologie. Již dnes se jasně ukazuje, že vývoj v odvětví myslivosti bude místo „loveckých psů“ vyžadovat „psy myslivecké“, tzn. nejen psy k lovu, ale psy využívané k celému spektru mysliveckých činností. Vývojový trend v nově koncipované myslivosti jasně ukazuje potřebu „mysliveckých psů“ realizujících v těsné součinnosti s myslivcem vedle činností v oblasti lovu i celou řadu úkolů na úseku mysliveckého monitoringu a ochrany zvěře a krajiny. S politováním je třeba konstatovat, že právní předpisy na úseku myslivosti (které vymezují rámec zkušebních řádů) ne tak docela reagují na všechny nutné vývojové změny v „myslivecké kynologii“.

Obecně by mělo být plně akceptováno, že požadavky na vlastnosti loveckých psů a jejich pracovní výkonnost musí vždy vycházet z aktuálních požadavků odvětví myslivosti a provozních myslivců v honitbách. Stát (i jeho orgány) by měli velice pečlivě  vážit to, jaké činnosti po myslivcích (prostřednictvím právních předpisů) požadují a porovnávat to s tím, jaké podmínky jim k tomu vytváří (např. pro likvidaci nebezpečných vektorů smrtelně nebezpečných nemocí, např. lišky obecné; likvidace desetitisíců toulavých koček aj.). Zde je možno objektivně konstatovat, že stát nejen, že nevytváří podmínky pro realizaci celospolečensky důležitých a státem vyžadovaných činností (např. likvidaci lišek, toulavých psů a koček aj.), ale dokonce do jisté míry brání jejich realizaci (např. nelogické „bezkontaktní“ zkoušky z výkonu norování nebo nepochopitelný zákaz užívat kočky při zkouškách psů). 

To se pochopitelně týká především specifické situace  ve specifické oblasti lovu – norování. K celé oblasti norování má stát i většina společnosti dosti nepochopitelný vztah i zcela nepraktický přístup. Po roce 1990 gradovala doslova „kampaň“ bojující proti „nehumánnímu“ norování, které dle názorů kritiků zcela zbytečně týrá zainteresovaná zvířata. Výsledkem tohoto tlaku bylo omezení zkoušek z norování, kde se prosadilo tzv. „bezkontaktní norování“.

Norování je historický a velmi specifický způsob lovu určený k likvidaci některých druhů živočichů ukrývajících se pod zemí. Norování v přírodních norách nikdy nebyla a není zábava a příjemné lovecké trávení volného času. Vždy však musí myslivci zdůrazňovat(a veřejnost chápat), že norování není zvrhlá zábava, ale naopak tvrdá odpovědná práce myslivce-kynologa a jeho psa ve prospěch státu a společnosti.

Pro řadu ochránců zvířat je zcela nepochopitelné a nepřijatelné, aby svého psa (kterého milují) posílali někdy úzkými chodbičkami nor několik metrů pod zem, kde na něj čekají ostré zuby a drápy divokého soupeře dokonale obeznámeného z prostředím podzemního labyrintu. Není snad ani třeba zdůrazňovat, že myslivci-kynologové stejně milují své psy-norníky a proces norování je pro ně chvílemi velkého strachu a obav o zdraví a život svého psa. Je tady však pocit odpovědnosti myslivců za provedení určené činnosti v přírodě; náročné a nebezpečné činnosti,  kterou od myslivců a jejich psů již celá staletí vyžaduje stát a společnost (např. trvalá regulace lišek je jednoznačně celospolečenským zájmem a ochranou jak zdraví občanů, tak ochranou stability ekosystémů).

Při komplexním a maximálně objektivním hodnocení oblasti norování je třeba brát v úvahu veškerá fakta a vzájemné vazby.

  • V prvé řadě je třeba akceptovat, že stát a společnost dlouhá léta zákonem vyžadují trvalou likvidaci vybraných přenašečů smrtelných nemocí formou norování  a myslivci tuto činnost dlouhá léta realizují.
  • Dalším neoddiskutovatelným faktem je, že je nezbytné vždy odpovědně připravit psa na tuto jeho nesmírně těžkou a odpovědnou práci pod zemí.
  • Dalším faktem je, že stát stanoví zákonnou povinnost ověřit si zkouškou z výkonu norování, zda je pes plně připraven k náročné práci v přírodních norách s nebezpečnými živočichy.
  • Dalším neoddiskutovatelným faktem je, že bez kontaktu norníka s liškou, resp. jezevcem v umělé noře nelze odpovědně rozhodnout o tom, že je pes skutečně připraven k práci v přírodních norách, kde může kdekoliv na území ČR narazit v noře nejen na lišku, ale i jezevce nebo psíka mývalovitého.
  • Dalším faktem je, že myslivecká veřejnost v honitbách má právo na skutečně lovecky upotřebitelné norníky, kteří na zkouškách z výkonu norování kontaktně prokázali svou loveckou upotřebitelnost; udělovat zkoušku z výkonu norování psů, kteří vůbec nepřišli do kontaktu s liškou je skutečná  nezodpovědnost.
  • Pokud myslivec v honitbě koupí a následně do přírodní nory pustí takto „lovecky upotřebitelného norníka“ může se dočkat jeho trvalého zrazení, těžkého zranění nebo i smrti takto nepřipraveného psa.

Nikdo z myslivecko-kynologické veřejnosti nechce návrat bývalých „memoriálů, soutěží a pohárů“ v norování. Nikdo rozumný nechce při zkoušce z výkonu norování žádné známkování nebo stanovování pořadí a vítězů.  Všichni však chtějí nezbytnou a plně objektivní základní zkoušku z výkonu norování, kde pes pochopitelně kontaktním způsobem prokáže svou  skutečnou loveckou upotřebitelnost.

„Bezkontaktní“ zkouška loveckého psa z výkonu norování má stejnou účinnost a vypovídací schopnost a objektivitu  jako „suchá“(bez kontaktu s vodou) kvalifikace „plavců“ (kteří nikdy neplavali ve vodě) na závody na  překonání kanálu Lamanche.  To není žádná nadsázka a v kynologické praxi to znamená, že se na „zkoušce“ prověřuje schopnost psa bojovat doslova „na život a na smrt“ v labyrintech podzemních nor tak,  že pes v umělé noře štěká za zástrčkou na lišku.

Naprostým paradoxem pak je, že se tato předmětná zkouška dokonce nazývá „zkouškou z výkonu“, kdy pes prokazuje svou upotřebitelnost v praxi. Tato situace přetrvává dodnes, kdy norníci získávají loveckou upotřebitelnost bez toho, že by vůbec přišli do kontaktu s liškou; nemluvě o kontaktu s nebezpečným jezevcem nebo nevyzpytatelným psíkem mývalovitým (to znamená s druhy volně žijících živočichů, se kterými se dnes může norník běžně setkat v jakékoliv přírodní noře).  Pak toto první setkání může nepřipravený norník (i když s úspěšně absolvovanou „zkouškou z výkonu“) zaplatit těžkým poranění nebo smrtí; pokud toto nenadálé kontaktní setkání přežije,  může to být jeho celoživotním traumatem, kdy ho do přírodní nory  již nikdo nedostane.  Proto je Asociace profesionálních myslivců ČR přesvědčena, že tato „bezkontaktní  zkouška z výkonu“ norování naprosto odporuje logice, vůbec neodpovídá potřebám myslivecké praxe, kazí úroveň chovnosti skupiny norníků a škodí přirozenému průběhu procesu norování.

Jak již bylo uvedeno, zkouška z výkonu norování (která vychází z příslušných předpisů) má prokázat, že je norník schopen bezpečně zvládat základní situace se kterými se může setkat v praxi v honitbách v ČR.   Proto zkouška z výkonu norování není žádnou formalitou, která se dá „odbýt“ nějakým naznačováním norování. Úspěšně absolvovaná zkouška z výkonu norování je zákonnou podmínkou toho, aby byl lovecký pes-norník schopen plnohodnotně pracovat-norovat v honitbě. V honitbě, kde v labyrintech přírodních nor  na psa nečeká „ochočená liška za kovovou zástrčkou“, ale divoká a „na život a na smrt“ tvrdě bojující liška, jezevec nebo psík mývalovitý.

Asociace při přípravě návrhu zkušebních řádů brala v úvahu i to,  že:

  • je to stát, který svým zákonem stanovuje povinnost držet a užívat v honitbě jím stanovený počet loveckých psů;
  • to stát, který stanovuje podmínky získání povinné zkoušky z výkonu;
  • je to stát, který dlouhá léta vyžaduje likvidaci lišek-přenašečů nebezpečných nemocí.

Proto je pro myslivecké odborníky-kynology  naprosto falešné a nepřijatelné, aby zkoušku z  výkonu norování získali psi (a tím byli uznáni způsobilí praktické, náročné a smrtelně nebezpečné práce v honitbách), kteří bezkontaktním norováním nemohli prokázat své skutečné schopnosti a praktickou loveckou upotřebitelnost.

Proto musí být základní zkouška loveckého psa z  výkonu norování realizována bezpodmínečně „kontaktně“ a vždy na druhy predátorů, se kterými se může norník v honitbě setkat (tzn. liška, jezevec, psík mývalovitý). Jedině tak budou uznáni za lovecky upotřebitelné pouze ti psi, kteří jsou skutečně schopni se vypořádat v přírodních norách s každou situací, která je tam dne s může čekat.

Domníváme se, že Asociace profesionálních myslivců ČR již mnohokrát prokázala své upřímné snahy o modernizaci a transformaci odvětví myslivosti i řady mysliveckých činností. Asociace při řadě jednání podporovala ekologizaci myslivosti i humánní přístupy, proto nemůže být obviňována z návratu starých metod a pořádků. Asociace však musí přistupovat  k řešení všech mysliveckých činností pragmaticky se snahou o přijímání optimální řešení. To je případ i vztahu Asociace k problematice norování. Pro Asociaci je zcela jasné (a z navrhovaných zkušebních řádů vyplývá), že navrhované zkoušky z výkonu norování v žádném případě nejsou (a ani nesmí být) veřejné soutěže nebo nějaké přebory v norování. Asociací navržená zkouška z výkonu norování je skutečně jen jednorázovou neveřejnou zkouškou z výkonu, na které norník opravdu prokáže, že je schopen a ochoten se vypořádat s každou budoucí situací vzniklou v přírodní noře při kontaktu s liškou, jezevcem nebo psíkem mývalovitým.

Samoúčelné není ani navržené rozšíření spektra zvířat pro norování.  Pokud se v  současné době může norník v přírodních norách běžně setkat s – liškou obecnou (Vulpes vulpes), jezevcem lesním (Meles meles) a psíkem mývalovitým, musí se i zkouška z výkonu norování realizovat minimálně na lišku a jezevce, případně i na psíka mývalovitého (pokud bude k dispozici). Návrat norování na jezevce do zkoušky z výkonu je naprosto nezbytnou nutností vycházející ze stále rostoucích početních stavů jezevce na celém území ČR.  Proto je nezbytné, aby v rámci  zkoušky z výkonu prokázal každý norník na umělé noře svou schopnost, vypořádat se v přírodní noře s přímým setkáním jak s liškou, tak s jezevcem, případně se psíkem mývalovitým.

Je zřejmé, že takto provozně realizované kontaktní zkoušky z výkonu norování nebudou po chuti některým chovatelským klubům. Především těm klubům, které omezují nebo dokonce zlikvidovali výkon norování jako podmínku pro přiznání chovnosti. Tato náročná zkouška z výkonu norování skutečně nebude nic pro „výstavní exteriérové primadony“, ale bude si opět vyžadovat tvrdé a vytrvalé bojovníky, kteří se v posledních letech z norování i honiteb postupně vytrácejí. Žádný sentiment a ohledy na zkoušce z výkonu norování nejsou   namístě, protože v přírodě (o norování nemluvě) žádný sentiment ani ohledy neexistují. Navíc  myslivci pracující v honitbách mají plné právo požadovat takové lovecky upotřebitelné psy,  se kterými bude možno realizovat veškeré úkoly stanovované státem. Jen pro informaci - v roce 1989 se v ČR lovilo cca 25.000 lišek; „díky“ orální valcinaci tyto počty narostly na konci 90.let na cca 80-100 tisíc a stát má eminentní zájem na jejich trvalé regulaci; proto je stát povinen neomezovat oblast norování, ale naopak jí poskytovat plnou podporu).

   Odpůrci kontaktního norování při zkoušce z výkonu norování neustále poukazují na legislativní překážky této činnosti. Proto je třeba jasně deklarovat, že neexistuje žádný  zákonný důvod proč by nemohlo být realizováno kontaktní norování na umělé noře, tzn. proč by nemohlo dojít ke změně zkoušek z výkonu norování tak jak jsou v tomto zkušebním řádu navrženy.

Žádný dnes platný zákon v ČR nezakazuje kontaktní norování při zkoušce z výkonu norování!  Naopak zákon na ochranu zvířat proti týrání toto povoluje, protože - zakazuje štvát zvíře proti jinému zvířeti pokud si to nevyžaduje lov nebo příprava zvířete k lovu. I zákon na ochranu zvířat tedy povoluje výjimku, kdy je možno štvát zvíře proti jinému zvířeti, tzn. když si to vyžaduje lov nebo příprava k lovu. Problém tedy nespočívá v zákonném omezení kontaktního norování, ale ve špatném výkladu zákona, který vykládají především subjekty k tomu nepříslušné.

Stěžejním problémem je tedy především přesné vymezení toho, co si vyžaduje lov nebo příprava k lovu. Úsek lovu vymezených druhů volně žijících živočichů–„zvěře“, spadá  jednoznačně do kompetence odvětví myslivosti.  Proto by to měly být pouze odpovědné subjekty odvětví myslivosti (ústřední orgán státní správy myslivosti, myslivecké organizace, myslivečtí kynologové, soudní znalci, myslivecká výzkumná a vysokoškolská pracoviště aj.), které jsou kompetentní podat odborné stanovisko, zda si norování-specifický způsob lovu (nebo příprava lovu) vyžaduje štvát zvíře proti jinému zvířeti. Pokud tyto odborné a kompetentní myslivecké subjekty konstatují, že si lov (resp. příprava k lovu) vyžaduje aplikaci zákonné výjimky, musí být toto jejich stanovisko plně respektováno. Ve vší úctě k Ústřední komisi na ochranu zvířat není tento orgán kompetentní rozhodovat o tom co si vyžaduje lov (resp. příprava k lovu). Pokud by zákon na ochranu zvířat jednoznačně zamítal jakékoliv štvaní zvířete proti zvířeti, byl by tento zákaz bez výjimky uveden v zákoně; pokud však zákon dává možnost výjimky štvát zvíře proti jinému zvířeti (pokud si to vyžaduje lov nebo příprava k lovu), jsou všechny orgány povinny tuto výjimku respektovat. Proto ani Ústřední komisi na ochranu zvířat nic nezakazuje schválit kontaktní zkoušky z výkonu norování.

Měl by se skutečně co nejdříve ukončit stav posledních let,  kdy stávající zkušební řády (které mají maximálně objektivně posoudit schopnosti psa v praxi) zakazují kontaktní norování. Bylo by tedy rozumnější a pro praxi vhodnější, umožnit jen v nejnutnějším rozsahu jednorázové kontaktní norování při zkoušce z výkonu norování. Pochopitelně, že by se jednalo o zkoušky z výkonu norování bez účasti veřejnosti a pod přísným dohledem všech kontrolních subjektů. Stávající „zástrčkové“ zkoušky z výkonu norování protěžují psy, kteří budou bezmyšlenkovitě štěkat za zástrčkou. Na druhé straně inteligentní a důrazný norník je hodnocen – „neobstál“, pokud se pokusí hrabáním nebo kousáním dostat k lišce za zástrčku a pokud se mu to nepovede, vyleze z nory a hledá další cestu. Stávajícím „bezkontaktním“ způsobem může získat plnou loveckou upotřebitelnost pro náročnou a nebezpečnou práci v honitbě i trpasličí jezevčík (ve vší úctě k trpasličím jezevčíkům), pro kterého by mohlo v přírodní noře znamenat smrtelné nebezpečí i setkání s větším liščetem.

         

Závěr  

Navrhovaný zkušební řad pro zkoušky z výkonu norování nemá v žádném případě za cíl obnovovat nějaké bývalé formy týrání zvířat pro potěšení přihlížejících diváků. Navrhovaný zkušební řád má za cíl vytvořit skutečně objektivní zkoušku loveckých psů z výkonu norování, která bude umožňovat náročnou a života nebezpečnou práci v honitbě pouze těm psům, kteří při zkoušce jasně prokáží schopnost kontaktní práce v noře. Asociace je přesvědčena, že i zkušební řády pro zkoušky loveckých psů z výkonu norování musí bezpodmínečně vycházet z aktuální reality v přírodě. Je přece naprosto nezodpovědné vydávat doklad o lovecké upotřebitelnosti psů pro norování v přírodě psům, kteří při absolvování zkoušky z výkonu vůbec nepřišli do kontaktu se zvířetem, které je bude čekat v přírodních norách.

Předkládaný zkušební řád pro zkoušku z výkonu norování (a jeho jednotlivé disciplíny) mají prokázat,  jak je lovecký pes  připraven (tzn. vychován a vycvičen) na praktické použití k norování při provádění práva myslivosti v praxi. Jak již bylo uvedeno, záměrem Asociace profesionálních myslivců ČR je zavést zkušební řád  složený z nejdůležitějších disciplín obsahujících všechny základní výkony, které myslivci  vyžadují od norníka pro každodenní mysliveckou praxi. Pochopitelně, že předkladatel má i u kontaktních zkoušek zájem o maximální ochranu zvířat a sladění zkoušek se zájmy ochrany zvířat proti týrání a všemi dalšími souvisejícími právními předpisy (např. zákon na ochranu zvířat aj.).

Dosavadní „bezkontaktní“ zkušební řády jsou naprosto nevhodné pro skutečně objektivní posouzení schopnosti psa norovat v přírodních norách. Pokud stát na jedné straně v zákonech jasně deklaruje svou vůli realizovat v celém rozsahu specifický a nenahraditelný způsob lovu norováním, musí na druhé straně umožnit důkladnou a komplexní přípravu psa a skutečně objektivní posouzení (v rámci zkoušek psa z výkonu norování) schopnosti psa norovat v přírodě.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA
pro zkoušky loveckého psa z výkonu norování

1.     Organizování zkoušek loveckých psů z výkonu norování mohou pořádat pouze subjekty, které jsou k této činnosti pověřeny (na základě ust. § 18 vyhlášky č. 244/2002) ministerstvem zemědělství.

2.     Pořadatel zkoušek z výkonu norování je odpovědný za průběh celých zkoušek; k tomuto účelu písemně jmenuje ředitele zkoušek, který následně zodpovídá za průběh zkoušek. Výběr psů přihlášených na zkoušky realizuje pověřený pořadatel zkoušek.

3.     Pořadatel zkoušek je povinen zajistit po celou dobu zkoušek veterinární dohled; dále je povinen písemně pozvat na zkoušky z výkonu i příslušný orgán ochrany zvířat (tzn. příslušnou OVS resp. MěVS).

4.     Zkoušky loveckého psa z výkonu norování se může zúčastnit pouze lovecký pes, tzn. pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI), který má  průkaz původu  (a je zapsaný v plemenných knihách ČR) a v den zkoušek dosáhl věku minimálně 12 měsíců.    

5.     Psa i užívaná zvířata (lišky a jezevce) musí v den zkoušek před zahájením prohlédnout (pořadatelem zkoušek určená)  veterinární služba a povolit jejich účast. Z účasti na zkouškách budou vyloučeni zejména:

1.     psi a feny, kteří nemají platné očkování proti vzteklině, parvoviróze, leptospiróze (trojkombinace),

2.     psi a feny nemocní, podvyživení nebo zranění,

3.     háravé feny,

4.     feny březí více jak 30 dnů,

5.     kojící feny od porodu méně než 6 týdnů.

6.     Zkoušky psů z výkonu norování se realizují se na speciálním zkušebním zařízení, tzv. „umělé noře“; přesná specifikace umělé nory je přílohou č. 2 těchto zkušebních řádů.

7.     Za posouzení a hodnocení zkoušek z výkonu norování je odpovědná tzv. „hodnotitelská komise“,  která je složena z - vrchního rozhodčího, rozhodčího a rozhodčího čekatele; pokyny pro vůdce a normistry uděluje vrchní rozhodčí (nebo jím pověřený rozhodčí).

8.     V činnosti na umělé noře pomáhají rozhodčím tzv. „normistři“, což jsou pořadatelem delegovaní specialisté, kteří jsou obeznámení s činností na umělé noře i se zacházením se zvířaty. Přesná specifikace (jméno, příjmení, datum narození, č. občanského průkazu a adresa trvalého bydliště) těchto „normistrů“ musí být součástí protokolu ze zkoušek.

9.     Z důvodu zajištění bezpečnosti zvířat i lidí,  zajištění citlivého zacházení se zvířaty a dosažení plné objektivity  probíhajících zkoušek  nesmí být  osoby odpovědné za průběh zkoušek (tzn. ředitel zkoušek, všichni tři rozhodčí a všichni normistři) po celou dobu zkoušek pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek (pořadatel zkoušek je povinen tuto podmínku v celém rozsahu zabezpečit). V případě prokazatelného porušení tohoto ustanovení může podat kterýkoliv vůdce protest řediteli zkoušek, který je povinen zjednat nápravu (tzn. provést orientační dechovou zkouškou veřejnou kontrolu rozhodčích nebo normistrů; v případě pozitivního nálezu musí ředitel zkoušky dotyčného vyměnit za osobu stejně kvalifikovanou). Vrchní rozhodčí, rozhodčí i normistři jsou povinni se (na pokyn ředitele zkoušek)  této orientační dechové zkoušce podrobit. Pokud nemá ředitel zkoušek za vyloučeného rozhodčího adekvátní náhradu, je povinen zkoušky okamžitě ukončit.

10.  Z důvodu bezpečnosti, zajištění citlivého zacházení se zvířaty a dosažení plné objektivity zkoušek je každý vůdce povinen absolvovat celou zkoušku psa z výkonu norování bez vlivu alkoholu. Každý z vůdců je při podezření (že je pod vlivem alkoholu) povinen se na pokyn vrchního rozhodčího podrobit orientační dechové zkoušce. Pokud se vůdce odmítne zkoušce podrobit nebo je zkouška pozitivní, je tento vůdce (i se psem) ze zkoušek okamžitě vyloučen.   

11.  Rozhodčím může být pouze osoba, která prokáže, že splňuje podmínky uvedené v ust. § 17 odst. 2 (Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti). Všichni rozhodčí musí být členy APM ČR,  ČMMJ nebo SCI BOHEMIA, kdy tyto celostátní myslivecké organizace garantují jistou odbornou i morální úroveň těchto osob.

12.  Zkoušek loveckých psů z výkonu norování se může v jednom dni na jedné umělé noře zúčastnit maximálně 20 psů. Pořadí psů v jakém budou nastupovat na jednotlivé disciplíny zkoušky z výkonu se určuje losováním před zahájením zkoušek; pro jednotlivé psy se nalosují  i lišky a jezevci.

13.  Každý pořadatel zkoušek je povinen zajistit na zkoušky z výkonu norování dostatečný počet lišek a jezevců, tzn.:

a) minimálně  7 lišek (tzn. 1 liška na max. 4 psy + 2 lišky náhradní),

b) minimálně 6 jezevců (tzn. 1 jezevec na max. 4 psy + 1 jezevec náhradní).

14.  Před  zahájením zkoušek se provede veterinární přejímka lišek a jezevců; po této přejímce a po celou dobu zkoušek odpovídá za stav zvířat a dodržování všech zainteresovaných právních předpisů (zejména veterinárních a na ochranu zvířat) pořadatel zkoušek; před přejímkou zvířat a po skončení zkoušek je za zvířata zodpovědný jejich vlastník.

15.  Vzhledem k tomu, že zkouška z výkonu  norování se provádí bez přítomnosti veřejnosti, je pořadatel zkoušek povinen zabezpečit „neprůhledné“ oplocení nory (např. textilní, dřevěné aj.). Pořadatel je povinen zabezpečit pořadatelskou službu tak, aby zajistil neveřejný charakter zkoušek. Pořadatel dle svého rozhodnutí může ve zvláštním sektoru umožnit sledování zkoušek pouze ostatním přítomným vůdcům zúčastněných psů.

16.  Zkouška loveckého psa z výkonu norování je rozdělena na tři disciplíny:

I.  norování na lišku (povinná součást),

II. norování na jezevce (povinná součást),

III.norování – vytažení lišky z nory (povinná součást).

17.  Práce psa je v jednotlivých disciplínách posuzována všemi třemi rozhodčími. V případě sporu nebo nejasností rozhoduje vždy vrchní rozhodčí. Veškeré pokyny v prostoru nory vydává vrchní rozhodčí, vždy po poradě s oběma dalšími rozhodčími.

18.  Jednotlivé disciplíny, které pes musí při zkoušce z výkonu splnit (dále - uvedené disciplíny) se hodnotí samostatně. Zkouška z výkonu se pak ohodnotí celkovým hodnocením „obstál“ nebo „neobstál“. Aby pes získal hodnocení „obstál při zkoušce z výkonu norování“, musí získat hodnocení „obstál“ z disciplín I.(norování na lišku)  a II. (norování na jezevce).

19.  Přítomný veterinární dozor rozhoduje o aktuálním zdravotním stavu všech psů, lišek a jezevců; pokud veterinární dozor rozhodne o tom, že aktuální zdravotní stav psa (např. zranění) znemožňuje jeho další účast ve zkoušce je pes ze zkoušky vyřazen bez možnosti odvolání.

20.  Způsob hodnocení:

a) každá disciplína se hodnotí známkou (hodnocením) – „obstál“ nebo „neobstál“;

b) aby pes získal celkové hodnocení „obstál“ pro výkon norování (§ 14 odst. 1 písm. c) musí dosáhnout hodnocení „obstál“ u disciplín I. a II. uvedených v čl.18.

21.  O průběhu a výsledcích jednotlivých disciplín pořadatel zkoušek pořizuje zápis, z něhož musí být zřejmé:

a)     jméno (název) pořadatele zkoušek psů z výkonu (jeho identifikační číslo),

b)    sídlo pořadatele,

c)     číslo jeho pověření,

d)    datum a druh konané zkoušky s označením výkonů,

e)     jméno psa, plemeno, datum narození, tetovací číslo,

f)     majitel psa (jméno a příjmení) a jeho trvalé bydliště,

g)     vůdce psa (jméno a příjmení) a jeho trvalé bydliště,

h)    výsledky výkonů psa v jednotlivých disciplínách,

i)     celkový výsledek zkoušky z výkonu norování.

Zápis musí být podepsán (a orazítkován) pořadatelem zkoušek psů z výkonu vrchním rozhodčím a oběma rozhodčími.

22.  O složení zkoušky psa z výkonu vydává pořadatel zkoušek potvrzení, jehož součástí je i výslovné uvedení disciplín z nichž pes zkoušku složil. Potvrzení se vystavuje na tiskopis jehož vzor (pod č.8) je uveden v příloze vyhlášky č. 244/2002 Sb.

23.  Po úspěšném absolvování zkoušek psa z výkonu norování se daný pes již nikdy nesmí  zkoušek z výkonu norování zúčastnit nikde v ČR. Pes, který na zkoušce z výkonu norování  neuspěl má možnost absolvovat do stáří 3 let psa ještě dvě „opravné zkoušky“ z výkonu norování (tzn. u každého psa max. 3 zkoušky). Z důvodu ochrany zvířat není zájem, aby existovali psi absolvující desítky zkoušek bez konečného výsledku. Z důvodu tohoto omezení na max. 3 zkoušky, budou muset cvičitelé  při přípravě psa na zkoušku z výkonu norování postupovat velice odpovědně.

24.  Vrchní rozhodčí zkoušek podá pořádající organizaci do 14 dnů písemnou zprávu o průběhu zkoušek, předá zápis o průběhu zkoušek a výsledcích a spolu se soudcovskými tabulkami bude vše  uloženo pro případnou kontrolu.

//Pozn. Bylo by vhodné, aby buď ministerstvo nebo některý z pořadatelských subjektů vedl centrální evidenci absolventů zkoušek z výkonu norování v ČR; pak budou k dispozici spolehlivé údaje a zamezí se několikanásobným účastem na zkouškách.//

25.  Tyto informace o ZÁKLADNÍCH PRAVIDLECH  pořadatel zkoušek zasílá písemně  všem zájemcům o účast (spolu s dalšími zasílanými propozicemi) nebo jsou uvedeny v propozicích zveřejňovaných jiným způsobem (např. v odborném tisku).

POPIS JEDNOTLIVÝCH DISCIPLÍN
při zkoušce loveckého psa z výkonu norování

(§14 odst.1 písm. c)

Cílem této zkoušky loveckého psa z výkonu norování není bezpodmínečně chvat s několika minutovým držením se zvířat v noře. Cílem zkoušky je ověření chuti, odvahy a schopnosti psa - dostat se do přímého  kontaktu s liškou (nebo jezevcem) a konkrétní pokusy o chvat; což jsou nezbytné základní předpoklady k úspěšnému norování v přírodních norách. Již v tomto stádiu práce psa v umělé noře (tzn. přímý pokus o chvat nebo chvat) by  vrchní rozhodčí měl dávat pokyn k otevření nory a posouzení práce psa.

Není povoleno,  aby práce psa pokračovala delším držením,  při němž by hrozilo zcela zbytečné poranění psa nebo lišky. Tímto kontaktním norováním (i když citlivě vedeným) se při zkoušce z výkonu  „odfiltrují“ psi, kteří dnes sice za zástrčkou hrdinně hlasitě doléhají, ale přímému kontaktu s liškou se zdaleka vyhýbají. Takoví to psi „zpoza zástrčky“ jsou sice dle současných zkušebních řádů „plně lovecky upotřebitelní“, ale v řadě případů nemají pro praktické norování v honitbách žádný význam ani  upotřebení.    

Disciplíny:

1.     Norování na lišku.

2.     Norování na jezevce.

3.     Vytažení usmrcené lišky z nory.

1. NOROVÁNÍ NA LIŠKU  

  • Přepravní bedna s liškou se přiloží ke vsuku a liška se vypustí do nory. Liška proběhne norou do druhého kotle, kde je uzavřena za zástrčkami.
  • Na pokyn rozhodčího je pes vůdcem přinesen do oploceného prostoru umělé nory. Vůdce psa postaví na zem (stále jej drží) do vymezeného prostoru min. 1 m od vsuku do nory. Pokud je pes ve vymezeném prostotu připraven, dá vrchní rozhodčí pokyn k zahájení norování. Na tento pokyn hlavního rozhodčího vůdce psa vypustí a zároveň jsou uvolněny obě zástrčky ve druhém kotli (omezující pohyb lišky v noře).
  • Pes musí v časovém limitu 60 s vlézt celým svým tělem do nory. Pokud celé tělo psa není ve stanoveném limitu 60 s v noře, hodnotí se výkon hodnocením „neobstál“.
  • Rozhodčí i vůdce psa sledují práci psa v noře. Cílem práce psa je prokázání schopnosti pracovat v kontaktu s liškou v umělé noře. Pes má na splnění uvedených úkolů stanoven časový limit 300 s. Pes se v průběhu časového limitu zkoušky musí dostat do kontaktu s liškou a prokazovat trvalou snahu o chvat nebo systémem doléhání a pokusů o chvat donutit lišku k opuštění umělé nory. Po celou dobu pobytu psa v noře jej nesmí vůdce verbálně(hlasem)  kontaktovat (povzbuzování, usměrňování, pobízení aj.). Po dobu práce psa v noře je zakázáno překračovat noru nebo se pohybovat ve vymezené „zakázané zóně“.
  • Pes má při práci v noře prokázat hlasitost. Pokud pes ve stanoveném limitu splní zadaný úkol (chvat nebo vyhnání), ale při práci neprokáže hlasitost umožní se mu provedení opravy. Náhradní posouzení hlasitosti bude provedeno tak, že liška bude umístěna za zástrčkami do prvního kotle. Pes se vypustí do nory výše uvedeným způsobem a je povinen v časovém limitu 60 s doléhat na lišku a prokázat hlasitost. Pokud pes neprokáže ani při tomto náhradním posouzení hlasitost, je hodnocen hodnocením – „neobstál“ a dále ve zkouškách nepokračuje.
  • Pokud se pes (dle všech známek z dění v noře)  dostane do přímého kontaktu s liškou (pokus o chvat nebo chvat), dá vrchní rozhodčí (po poradě s ostatními rozhodčími) ihned pokyn k otevření nory. Pokud je nora otevřena na pokyn vrchního rozhodčího (vždy po poradě s ostatními rozhodčími) je pes hodnocen hodnocením „obstál“.
  •   Pokud pes na lišku trvale hlasitě doléhá (bez přímého chvatu) a v době stanoveného časového limitu se objeví jakákoliv část lišky ve vsuku nory nebo liška z nory vyběhne, dá vrchní rozhodčí pokyn k otevření nory a odebrání obou zvířat. Pes je v tomto případě hodnocen "obstál“.  
  • Pokud ve stanoveném limitu 300 s nedojde k přímému  kontaktu  (chvat, pokus o chvat nebo vyhnání) psa s liškou v noře,  nora se na pokyn vrchního rozhodčího otevře a obě zvířata se odeberou z nory. Pes je v tomto případě hodnocen hodnocením „neobstál“.
  • Pokud pes v průběhu práce v noře (v časovém limitu 300 s) opustí noru a následně se do ní do 30 s  vrátí a pokračuje v práci, není to považováno za závadu výkonu. Pokud se pes do nory nevrátí a nepokračuje v práci, je hodnocen hodnocením „neobstál“.
  • V případě, že se vůdce domnívá, že je pes v přímém kontaktu s liškou (tzn. chvat) a rozhodčí na tuto situaci nereagují, může dát sám pokyn k otevření nory;
  • pokud je pes v přímém kontaktu s liškou (pouze chvat) je klasifikován hodnocením „obstál“,
  • pokud při otevření nory není pes v přímém kontaktu (pouze chvat) s liškou, ve zkoušce se již nepokračuje a pes obdrží hodnocení „neobstál“.
  • Vůdce psa může kdykoliv bez udání důvodu zkoušku z výkonu přerušit, nechat otevřít noru a zkoušku ukončit; pes je tak ve zkoušce diskvalifikován.
  • Pokud má pes s disciplíny „norování na lišku“  hodnocení „neobstál“, končí a ve zkoušce v výkonu norování a v dalších disciplínách již nepokračuje (tzn. disciplíny II. norování na jezevce a III. vytažení usmrcené lišky z nory).

CHYBY

  • pes v časovém limitu 60 s nevleze do nory - hodnocení „neobstál“;
  • pes v časovém limitu 60 s vleze do nory, ale v časovém limitu určeném pro práci v noře (300 s) vyleze z nory a již se do ní nevrátí - hodnocení „neobstál“;
  • pes se v časovém limitu (300 s)  určeném pro práci v noře nedostane do přímého kontaktu s liškou a buď vyleze z nory (a již se do ní nevrátí) nebo lišku z odstupu hlásí (bez pokusu o chvat nebo vyhnání) - hodnocení „neobstál“;
  • pokud pes neprokáže hlasitost při práci (nebo při náhradním posouzení hlasitosti) je hodnocen hodnocením –„neobstál“ a ve zkouškách dále nepokračuje; 
  • povzbuzování psa vůdcem po vstupu do nory (diskvalifikace a hodnocení – „neobstál“);
  • vstupování do vymezené zakázané zóny v průběhu pobytu psa v noře;

2. NOROVÁNÍ NA JEZEVCE  

  • Přepravní bedna s jezevcem se přiloží ke vsuku a jezevec se vypustí do nory. Jezevec  proběhne norou do druhého kotle, kde je uzavřen za zástrčkami.
  • Na pokyn vrchního rozhodčího je pes vůdcem přinesen do oploceného prostoru umělé nory. Vůdce psa postaví na zem (stále jej drží) do vymezeného prostoru min. 1 m od vsuku do nory. Pokud je pes ve vymezeném prostotu připraven, dá vrchní rozhodčí pokyn k zahájení norování. Na tento pokyn vrchního rozhodčího vůdce psa vypustí a zároveň jsou uvolněny obě zástrčky ve druhém kotli (omezující pohyb jezevce v noře).
  • Pes musí v časovém limitu 60 s vlézt celým svým tělem do nory. Pokud celé tělo psa není ve stanoveném limitu 60 s v noře, hodnotí se výkon hodnocením „neobstál“.
  • Rozhodčí i vůdce psa sledují práci psa v noře. Cílem práce psa je prokázání schopnosti pracovat v kontaktu s jezevcem v umělé noře. Pes má na splnění uvedených úkolů stanoven časový limit 300 s. Pes se v průběhu časového limitu zkoušky musí dostat do kontaktu s jezevcem a prokazovat trvalou snahu o chvat nebo systémem doléhání a pokusů o chvat donutit jezevce  k opuštění umělé nory. Po celou dobu pobytu psa v noře jej nesmí vůdce verbálně(hlasem)  kontaktovat (povzbuzování, usměrňování, pobízení aj.)
  • Pes má při práci v noře prokázat hlasitost.
  • Pokud se pes (dle všech známek z dění v noře)  dostane do přímého kontaktu s jezevcem  (přímý kontakt-chvat), dá vrchní rozhodčí (po poradě s ostatními rozhodčími) ihned pokyn k otevření nory. Pokud je nora otevřena na pokyn vrchního rozhodčího (vždy po poradě s ostatními rozhodčími) je pes vždy hodnocen hodnocením „obstál“.  
  • Pokud pes na jezevce trvale hlasitě doléhá (bez přímého chvatu) a v době stanoveného časového limitu se objeví jakákoliv část jezevce ve vsuku nory nebo jezevec z nory vyběhne, dá vrchní rozhodčí pokyn k otevření nory a odebrání obou zvířat. Pes je v tomto případě hodnocen "obstál“. 
  • Pokud ve stanoveném limitu 300 s nedojde k přímému  kontaktu  (chvat, pokus o chvat nebo vyhnání) psa s jezevcem v noře,  nora se na pokyn vrchního rozhodčího otevře a obě zvířata se odeberou z nory. Pes je v tomto případě hodnocen hodnocením „neobstál“.
  • Pokud pes v průběhu práce v noře (v časovém limitu 300 s) opustí noru a následně se do ní do 30 s  vrátí a pokračuje v práci, není to považováno za závadu výkonu. Pokud se pes do nory nevrátí a nepokračuje v práci, je hodnocen hodnocením „neobstál“.
  • V případě, že se vůdce domnívá, že je pes v přímém kontaktu s jezevcem (tzn. chvat) a rozhodčí na tuto situaci nereagují, může dát sám pokyn k otevření nory;
  • pokud je pes v přímém kontaktu s jezevcem (pouze chvat) je klasifikován hodnocením „obstál“,
  • pokud pes při otevření nory v přímém kontaktu (pouze chvat) s jezevcem není ve zkoušce se již nepokračuje a pes obdrží hodnocení „neobstál“.
  • Vůdce psa může kdykoliv bez udání důvodu zkoušku z výkonu přerušit, nechat otevřít noru a zkoušku ukončit; pes je tak ve zkoušce diskvalifikován.
  • Pokud má pes s disciplíny „norování na jezevce“  hodnocení „neobstál“, končí a ve zkoušce v výkonu norování a v další disciplíně již nepokračuje (tzn. disciplína č. III. vytažení usmrcené lišky z nory).

CHYBY

  • pes v časovém limitu 60 s nevleze do nory - hodnocení „neobstál“;
  • pes v časovém limitu 60 s vleze do nory, ale v časovém limitu určeném pro práci v noře (300 s) vyleze z nory a již se do ní nevrátí - hodnocení „neobstál“;
  • pes se v časovém limitu (300 s)  určeném pro práci v noře nedostane do přímého kontaktu s jezevcem a buď vyleze z nory (a již se do ní nevrátí) nebo jezevce z odstupu hlásí (bez pokusu o chvat nebo vyhnání) - hodnocení „neobstál“;
  • povzbuzování psa vůdcem po vstupu do nory (diskvalifikace a hodnocení – „neobstál“);
  • vstupování do vymezené zakázané zóny v průběhu pobytu psa v noře;

3.  VYTAŽENÍ USMRCENÉ LIŠKY Z NORY

  • Tato disciplína by měla ověřit praktickou zdatnost psa provést v případě možnosti na povel vůdce vytažení usmrcené lišky z nory.
  • Usmrcená liška přiměřené velikosti je položena do nory před přední zástrčku prvého kotle, hlavou k vsuku (zástrčka je uzavřena).
  • Na pokyn vrchního rozhodčího je pes vůdcem přinesen do oploceného prostoru umělé nory. Vůdce psa postaví na zem (stále jej drží) do vymezeného prostoru min. 1 m od vsuku do nory. Pokud je pes ve vymezeném prostotu připraven, dá vrchní rozhodčí pokyn k zahájení disciplíny – vytažení usmrcené lišky z nory.
  • Pes musí na pokyn vůdce vlézt (v časovém limitu 30 s) celým svým tělem do nory. Pokud celé tělo psa není ve stanoveném limitu 30 s v noře, hodnotí se tato disciplína hodnocením „neobstál“.
  • Rozhodčí i vůdce psa sledují práci psa v noře. Cílem práce psa je prokázání schopnosti vytáhnou usmrcenou lišku z umělé nory.
  • Pes má na splnění uvedeného úkolu stanoven časový limit 180 s. Pes musí v průběhu časového limitu zkoušky  vytáhnout usmrcenou lišku (nebo jakoukoliv její část) ze vsuku nory.
  • Pokud je ve stanoveném časovém  limitu jakákoliv část usmrcené lišky venku ze vsuku, hodnotí se tato disciplína hodnocením „obstál“. 

HODNOCENÍ

  • Pro úspěšné absolvování „zkoušek loveckého psa z výkonu norování“ musí pes absolvovat s hodnocením „obstál“ tyto disciplíny:

a)    norování na lišku;

b)    norování na jezevce.

Příloha č. 1a)  – strana č. 1 tiskopisu (zápis o průběhu + hodnotící tabulka)    

Hodnocení zkoušky psa z výkonu norování

 

 
Disciplína

Číslo losu

Hodnocení

Poznámka

 

1. Norování na lišku

  
……………….
na lišku

 

obstál     -    neobstál*

 

 2. Norování na jezevce


 
……………….
na jezevce

 

obstál     -   neobstál *

 
 

3.    Vytažení usmrcené lišky z nory


………………
vytažení

 

obstál     -   neobstál *

 
   


* nehodící se škrtněte

 

   

ZÁPIS  ZE  ZKOUŠKY  PSA  Z  VÝKONU  NOROVÁNÍ

                                 

 

                                                                                               Číslo losu  …………

 

Den konání zkoušek  -   …………………………

 

Místo konání -  …………………………………………………………………….…

  IDENTIFIKACE POŘADATELE ZKOUŠEK 

Pořadatel zkoušek - ………………………………………………………………….

 

Identifikační číslo pořadatele - …………………………………………………...

 

Sídlo pořadatele - ……..…………………………………………………………….

 

Číslo pověření  - …………………………………………………………………….

  IDENTIFIKACE PSA 

Jméno psa  ……………………………………………………………        pes – fena

 

Plemeno    ………….………………………………………………………

 

Narozen  den ….. měsíc ……….. rok ………   Tetovací číslo (ČLP) …………………

  IDENTIFIKACE MAJITELE A VŮDCE PSA 

Chovatel psa ……………………………………………………………………………

 

Majitel psa   ……………………………………………………………………………

 

Adresa ………………………………………………………  PSČ …..……………….

 

Vůdce psa  ………………………………………………………………………………

 

 Adresa ………………………………………………………………  PSČ ……………

 VYJÁDŘENÍ VETERINÁRNÍHO DOZORU: 

…………………………………………………………………………………………

 

…………………………………………………………………………………………

 

Příloha č. 1b) – strana č.2 tiskopisu (vzor tabulky rozhodčích pro hodnocení jednotlivých psů)  

Konečný výsledek zkoušky

  loveckého  psa  z  výkonu  norování:

   

………………………………………..……………………………………

(obstál  - neobstál)   

 ……………………………………………………………

vrchní rozhodčí  

 …………………………………………………             …………………………………………………

rozhodčí                                                              rozhodčí

 ……………………………………………………………
za pořadatele zkoušek

V ……………………….  dne …………………….

     

Příloha č. 2  - SPECIFIKACE „UMĚLÉ (CVIČNÉ, ZKUŠEBNÍ) NORY“ 

¨    Bylo by vhodné specifikovat tento odborný pojem tzn.

-      Umělá nora (umělá hmota?)

-      Cvičná nora??

-      Zkušební nora !!

¨    Zřejmě nebude třeba v budoucnu měnit rozměry nebo charakter stávajících „umělých nor“

 

¨    Musí se zajistit prostředí:

-      areál umělé nory musí být oplocena zajištěn tak, aby  neprůhledným materiálem,-      přístřešek pro rozhodčí, zapisovatele, vůdce, psy aj.

-      místo na ustájení lišek a jezevců,Může být:

-      místo pro čekající účastníky zkoušek a příp. veřejnost,

-      okolí nory (cca 50m) pod dohledem pořadatelů;

  -      ideální by byl velký oplocený areál např. 100x100m (uvnitř-zkušební nora/oplocená/, parkoviště, klubovna společenská místnost, občerstvení, místo ustájení jezevců a lišek, veterinární místnost-ošetřovna,  – vstup do areálu jen pro účastníky zkoušek.